365 a možná i něco navíc

8 měsíců

2012-02-13T15:39:00.000+01:00

7550 g, 70cm a tři zuby.
Týden před osmiměsíční prohlídkou jsme strávili na horách. Pro V. to bylo asi nějak inspirativní, protože si tam během pár dní nejdřív kleknul, potom sednul, potom se postavil a nakonec začal lézt po čtyřech. Ani jedno z toho tedy nemá plný počet bodů za technické provedení, ale snaží se, šmoulík, a pilně trénuje každý den. Co to znamená?
1) Že jsme přesunuli knížky a křehké věci o patro výš, a i přesto mrně několikrát do hodiny sundavám z DVD rekordéru nebo vytahuji zpod stolu od kabelů. :)
2) Že je konec uspávání "položím do postýlky a chrní". Teď položím do postýlky a za pět minut najdu zvíře vestoje hýkající smíchy nebo zakousnuté do horní pelesti.

Dnes v noci zázračně spal. Probudil se jen dvakrát, a po páté ráno dokonce ještě na chvíli usnul. Asi tuší, že když to nedá do pořádku, přijde o noční gáblík definitivně. :)
Taky dnes absolvoval první přednášku. :)
Je to prostě neuvěřitelné, jako by se narodil včera a dneska už stojí. :-O

A M.? Ta se na horách pilně učila lyžovat a šlo jí to krásně. Hned druhý den dokázala sjet sama mírný kopeček a moc ji to bavilo. Užili jsme si to.

Loupežničení vkleče

2012-02-04T10:10:00.000+01:00

Vít si kleká. Pravděpodobně bude dřív stát než lézt nebo sedět. :-P Včera se mu povedlo strčit jednu nohu v kleku před sebe a posadl se. Ale záda má zřejmě ještě slaboučká, a tak se svalil jako hruška, břinknul se do hlavy o štokrli a ječel. :)
M. si minulý víkend půjčila od Zuzanky lyže a děsně ji to nadchlo. Původně jsme neplánovali jí to letos vůbec nabízet, ale po návratu domů prohlásila "Maminko, já to bez lyžiček vůbec nemůžu vydržet...", a tak jsme jedny pořídily. Jsou děsné, asi z padesáté ruky, ale co by člověk chtěl, takhle uprostřed zimy. Musíme doufat, že vydrží aspoň ještě na Vítka.

Čekání na lezouna

2012-01-31T15:46:00.000+01:00

Pořád čekám a po očku pozoruju, kdy do toho Víteček konečně práskne a rozleze se. :) Plazí se tu jak hádě po celém bytě a evidentně mu to vyhovuje. Sedá si na patičky (s oporou aspoň jedné ruky vpředu) a tak si hraje s hračkami, šourá kolínka, přenáší váhu z jedné ruky na druhou, dokonce se snaží postavit se zadníma na plosky nožiček (tak, jak chodí "medvědi"), ale lezení se zatím nekoná. Hecujeme ho, kulišácky na nás kouká "jasně, matko, mám tě na háku" a pak sebou plácne na břicho a odplíží se vyrabovat květináč.

Taky by se šiklo, kdyby se konečně sám posadil. Autosedačka je od neustálého krmení v pololehu už pokrytá souvislou vrstvou mrkvovo-banánovo-kukuřičné drtě. :-D Ale loupežníček na nějaké "hodilo by se" nehraje. Má svou hlavu a dost umíněnou.

A vypadá to, že na cestě jsou další zoubky. Vít ostentativně trpí a nechává se nosit.

Noci jsou na draka. Kojení po hodině a od dvou ráno prakticky nonstop okousávání dvorců. Už už jsme měli v plánu drsně zrušit noční kojení, ale překazily nám to "zoubky". Tak v záloze je ještě jedna, méně drsná varianta. Uvidíme.

Markéta dnes překvapila v bazénu. Po nucené (opět "středoušní") pauze dnes plavala jako o život, bublala do vody nosem, sama vyžadovala potápění, ukázkově skákala šipajznu, a dokonce se dala přemluvit na (jedno) samostatné doplavání ke břehu. Hádám, že je to tím, že měla zázračné "plavací tričko", které jí dodalo tu správnou důležitost a sebedůvěru. :)

A já chodím zase plavat do Podolí a povedla se mi dneska úžasná hrachová polívka. :)

Od jednoho dítěte ke dvěma

2012-01-21T14:47:00.000+01:00

1. dítě: Zjišťuji, co všechno se dá dělat jednou rukou.
2. dítě: Zjišťuji, co všechno se dá dělat dvěma rukama a čím vším lze při tom přidržovat dítě.

Novinky

2012-01-20T14:57:00.000+01:00

Po sedmi a půl měsících mám konečně vytoužený nový šicí stroj "za porod". Jasně, vázlo to na mé neschopnosti logisticky zařídit výpravu do obchodu. Ale už je to hotovo a večer bude doma. Je ňuňu, tichounký, snadno se obsluhuje, umí mraky věcí... no prostě nádhera, hehe.

A Vítek se zdatně plazí. Už to opravdu používá jako formu dopravy z místa A do místa B, zvládne ukrutné vzdálenosti a svalnatí nám z toho, chlapec. Navíc je to nekonečná sranda pozorovat, jak se mu zvětšil akční rádius na lumpárny. Zblejskne bednu od počítače a jde si namačkat tlačítka. Když mu to zakážu, podívá se na mě tak šibalsky, že je úplně jasné, že mi rozumí každé slovo. Tak se přeplazí ke květináčům. Když mu zakážu jíst hlínu, pokusí se ožižlat nočníky, zabavím-li nočníky, vrhá se směr odpadkový koš. Nemá to s námi lehký chlapec. Dovolujeme akorát brakování krabic s hračkami.

S M. už jsme domluvili, že teď nějakou dobu, než Vítek přestane všechno ožižlávat, nebude vytahovat korálky.

Přesunuli jsme M. hodinu bazénu do studenějšího. Výsledkem je samozřejmě okamžitá rýma. Jak jinak. Pokusila jsem se koupit na netu neopren, ale bůhví, kdy dojde :(.

Nemyslím si...

2012-01-17T14:15:00.000+01:00

Nemyslím si, že pohádky jsou zvěrstvo...
Nemyslím si, že kravské mléko u normálního zdravého dítěte škodí zdraví...
Nemyslím si, že čínská medicína není šarlatánství...
Nevěřím v účinnost homeopatik...
Nemyslím si, že za středověku se žilo zdravěji a lépe...
Nemyslím si, že se dítě nesmí říkat ne-...
Nevěřím, že je prospěšné děti izolovat od všeho, co se mi zdá pochybné.
Věřím tomu, že děti mají poznat všechny stránky života, i ty méně vhodné, a udělat si na ně vlastní názor. Rozhodnout se samy, jestli mě budou následovat, nebo půjdou cestou, kterou já považuji za méně prospěšnou, nebo dokonce špatnou.

Plavání

2012-01-12T22:11:00.000+01:00

Vítek dnes absolvoval svoje první plavání. A je to borec. Krásně si to užil, bavilo ho to, i když byl relativně unavený (posunul si režim tak, že teď usíná kolem desáté) a nedokojený. Dokonce se i dvakrát potopil, trochu vřísknul, ale hned byl zase v pohodě. A to je celý on. Dokáže nadávat jak špaček, ale nerozhysterčí se. Ve vteřině, kdy problém zmizí, je to nejspokojenější dítě na světě. Hrozně se mu líbilo, když jsem se potápěla já, to se řehtal na celé kolo - Máma je, Máma není. Ohromná sranda.
Markétu jsem málem připálila o saunová kamínka, oops. No příště už si to s Vítkem snad užijem sami a nebudu muset hlídat, jestli se mi někde netopí nebo neupaluje druhá samostatná jednotka. :)
A taky mi došlo, jak obrovský kus cesty jsem tím (dvoj)mateřstvím prošla. Jsem klidnější, sebevědomější, umím věci víc řešit. Umím lidi víc chápat. (Což neznamená, že když jejich motivace a pocity plně chápu, že mě to nerozčiluje :)) Ještě to není stoprocentní, samozřejmě, ale mám z toho dobrý pocit. A může za to i AP. Když věci fungují, získávám jistotu. A mám pocit, že jsem na správné cestě, jak pracovat se sebou. S dětmi je to tedy horší, přece jenom se dvěma je té trpělivosti i ochoty držet se láskyplného přístupu citelně míň... ale pracuju na tom. :)
A na příště mám slíbené babymasáže. Sice jsem o to nijak zvlášť nestála, M. dotýkání nesnášela, V. to má rád, ale přežil by to určitě i bez toho. Ale když už mi to nabídli, tak se na to nějak těším. :)

Aktuální foto

2012-01-10T22:05:00.000+01:00

aneb nebojte se, je to opravdu naposled, co nosí ségřiny růžový hadry :)

Zoubky!

2012-01-05T16:19:00.000+01:00

Vítovi konečně prořezaly spodní jedničky. Sláva. První krok (dva kroky) ke konzumaci steaku učiněn, teď už jen 18. :)) Plazí se jako drak, zvrhává na sebe stromek, olizuje krabici od tepovače, kolečka od kočárku a další naprosto nevhodné předměty, které jsou od něj ve vzdálenosti do tří metrů, tudíž je schopen se k nim mocnými přískoky připlazit dřív, než si toho všimnu. Ve volných chvílích trénuje houpání na čtyřech, ale vždycky si u toho překříží kotníky, takže na pohyb vpřed to ještě nevypadá :). Už zase pěkně baští, spí 2-3x denně a hodně se směje. Z každého oka mu kouká aspoň osum čertů a jeden každý z nich má za lubem nějakou neplechu. Nicméně zahleněný je pořád, v noci i přes den chrčí a soplí. Už aby bylo jaro.

Vždycky jsem se těšila, až budu svým dětem šít oblečky na maškarní. A už je to tu. Dojímá mě to. Markétka ke mně byla shovívavá a po dlouhé úvaze si vybrala, že chce být "král". Na to tu celkem mám materiál, takže dobrý.

Šťastné svátky

2011-12-28T12:25:00.002+01:00

Na laryngitidu plynule navázala střevní chřipka. V. a Milý padli na Štědrý den téměř zároveň, já o dva dny později. Babička, která přijela na výpomoc, je spíš na zlost, ale aspoň drží M. z našeho dosahu, dá-li pánbůh, tak ji radostné vánoční zvracení mine.

Přečteno jinde - Akutní laryngotracheobronchitida

2011-12-25T13:38:00.002+01:00

"Akutní laryngotracheobronchitida, označovaná také jako croup patří k nejčastějším klinickým jednotkám, se kterými se setkává pediatr. Obvykle postihuje malé děti, od 3 měsíců, do 5 let. Příčinou jsou viry parainfluenzy (typ 1, 3), influenzy A, adenoviry, RS viry, echoviry a mycoplasma. Chlapci jsou postihováni o něco více než děvčata. (Santer, 1998),
nástup potíží bývá dost náhlý, zpravidla v noci. Rodiče mnohdy uvádějí, že dítě bylo před první atakou dráždivého, štěkavého kašle zcela zdravé, ale mohou předcházet příznaky lehkého nachlazení, rýma, zánět spojivek, kašel. Teplota může být zvýšená, horečky jsou výjimečně."

Diskuse na pokračování

2011-12-25T09:30:00.000+01:00

Listopad
"Co chceš ode mě k vánocům?"
"Nějakou knížku."
...
Začátek prosince
"Jakou bys chtěla knížku?"
"Lichožrouty třeba."
...
Polovina prosince
"Já bych ti koupila parfém, jakej máš ráda?"
"Channel."
...
20.12.
"Tak jsem ti koupila Dior. Jakou že jsi říkala, že bys chtěla knížku?"
"Ty Lichožrouty."
...
23.12.
"No víš, já pro tebe mám jenom ten Dior."

Co si pamatuju, VŽDYCKY je to takhle.
Když jsem byla malá, vždycky jsem chtěla citronovou zmrzlinu a dostala čokoládovou.
Když jsem chtěla panenku, dostala jsem plyšového pejska.
Někdy je mi docela líto, že dárky nenosí Ježíšek.

Na Štědrý večer dostal ten menší 39 horečky, celou noc se mi je nepovedlo srazit.
V noci dostal horečky a žaludeční neurózu i ten velikej.
Letošní vánoce nejsou pěkný.

Štědrovečerní dopsání

2011-12-24T14:13:00.000+01:00

Je rychle. Ještě ten večer, kdy jsme se vrátili z nemocnice, Vítek začal pérovat na kolínkách. Taky dvakrát po uložení zdrhnul z postýlky, Kajínek hadr, takže jsme opět na zvíře aplikovali mříže. A jak se mu špatně dýchá, naučil se spát na bříšku. :)

Dnes je Štědrý den. Děti jsou nemocné a my na smrt unavení a nevyspalí. Tak si do nového roku přejem hlavně zdraví. Protože takhle už to dál nejde.

Adventní týden bez pohotovosti by asi nebyl v pořádku, nebo co

2011-12-22T15:42:00.000+01:00

Včera jsme měli doma dvě zdravé děti. Večer jsme je obě uložili a odpočívali u televize. V půl jedenácté jsme přišli do ložnice. Vítek jaksi divně chrčel. Vypadalo to, že se nemůže nadechnout. Pak se začal dávit. Zvedla jsem ho. Měl vytřeštěné oči a lapal po dechu. Nadechoval se ztěžka, jako by měl stažené plíce. Nešlo mu to. Krve by se ve mně nedořezal, ale tušila jsem, o co jde. Sbalili jsme ho, zanechali plačící M. v péči ochotné sousedky a mastili do Krče.
Diagnóza: Laryngotracheobronchitida. Zánět úplně všeho. Dostal kortikoidy, inhalátor, kyslík. Strávili jsme noc a dopoledne v nemocnici.
Před obědem už flirtoval s kdekterou sestřičkou, takže seznali, že není třeba držet ho tam přes svátky. Doufáme, že se tam nevrátíme, i když klobouk dolů, překvapilo mě, jak je dětská klinika v Krči výborná. Všichni hodní, milí, nápomocní. Ani nástin nějakého nepříjemného jednání, dokonce tam měli i historický plechový nočník, který se dal výborně použít na bkm.
A V. byl opět ohromně statečný, vůbec neplakal.
My prostě toho Ježíška musíme mít "zajímavého" za každou cenu, nebo co.

Střípky

2011-12-16T11:41:00.001+01:00

Vítek systeaticky cpe kolena pod zadek a pokouší se skočit. Zatím mu to ještě vždycky ujelo, ale je velice urputný. Tak urputný, že kvůli tomu prakticky přestal spát přes den. Snad se uklidní, až tu novou dovednost ovládne :).

Foukej foukej větříčku... Polovina indiánků skončila při vichřici na podlaze balkónu.

Omalovánky

2011-12-14T09:49:00.000+01:00

Mak se už nějaký čas docela dobře zabaví sama. Vezme si nůžky a noviny, nebo omalovánky, nebo modelínu a tvoří. Ještě tak před měsícem vybarvení omalovánek znamenalo, že do každé ohraničené plochy udělala dvě čárky a šmytec. Proto mě docela překvapilo, když včera dostala u doktorky omalovánky a dneska mi je přinesla ukázat. Nejenom že je obrázek krásně vybarvený úplně celý, až ke krajům, ale navíc ani trochu nepřetahuje. Školka zkrátka evidentně dělá divy.

Veselá noc

2011-12-14T08:20:00.000+01:00

Měli jsme naplánovaný hezký večer. Necháme děti (poprvé) s babičkou a vyrazíme na vánoční večírek. Vyrazili jsme a já si trochu dělala starosti, jestli to Vítek zvládne. Zvládnul. Zcela překvapivě nezvládla M. Když nám babička v devět hodin volala, do telefonu nebylo slyšet nic jiného než hysterické kvílení jáááá chcííí mamííínkůůůůů... V předtuše zlého jsme okamžitě odjeli domů.

M. má svůj první zánět středního ucha. Byla beruška strašně moc statečná a mně zas nezbývá nic jiného než nadávat na ten všivý systém, kdy doktorů je málo, jsou přetížení a nedocenění... V čekárně jsme strávili dobré dvě hodiny, bylo tam asi pět malinkých plačících nevyspalých dětí s bolavým ouškem a úplně zbytečně se tam takovou dobu trápily.

Tak snad už bude dobře.

Vánoční besídka

2011-12-12T13:27:00.000+01:00

Markétčino první veřejné vystoupení :)

Pečení

2011-12-08T22:56:00.000+01:00

Zas mně zbyly bílky. No a protože kokosky se mi za posledních pět let nepovedly ani jednou, rozhodla jsem se změnit taktiku.

Patláma, patláma, paprťála...
A jsou z toho indiánky. (Jo jo, já moc dobře VÍM, že to ve skutečnosti vypadá jako něco úplně jiného, ale buďme optimisté a nazývejme to eufemisticky - indiánky, ano?)

Každopádně - poučení pro příště: 1) je to neuvěřitelná drbačka. 2) čokoládou se za*ere úplně všechno 3) v životě jsem neviděla nic háklivějšího na jakoukoli manipulaci 4) tudíž napřesrok budu muset vymyslet zas jiný způsob likvidace zbytkových bílků.

Mikuláš a tak dál

2011-12-06T19:41:00.000+01:00

CHvíle pro něžnost. Culíčky, šatičky. POprvé jsem se zakousla, překonala sociofobii a domluvila se sousedkou mikuláše. M. dělala ramena celý týden, jak mikulášovi zazpívá Skákal pes, ale nakonec se jí stejně roztřásla bradička. Společné zpívání, držela obě moje ruce přímo křečovitě. Úžas v dětských očích a rozpačité usmívání. A pak - dárkýýýý. :)

Dnes mi ji smetli nastupující v autobuse ze schodů. Chudinka, má bouli jako pingpongový míček a celý den se ptá, proč ji ta ošklivá paní shodila ze schodů. Těžko vysvětlovat, že se prostě nepodívala pod nohy v té rychlosti, jak se drala k volné sedačce :(. Doufám, že ji to aspoň mrzí.

Rýmička u nejmenšího chlapa v rodině nabírá grády. Už tak strašně nekašle, nicméně hektolitry hlenů z něj tečou všemi tělesnými otvory. SPrávně, má opět průjem. My tu magickou hranici 6600g prostě nepokoříme.
Nejhorší je ten neustálý pláč. Pryč je moje spokojené miminko. Ale stejně je statečný.

Dnes večer budu balit dárky.

Drobnosti

2011-11-27T21:05:00.000+01:00

Vítek se naučil plazit jazýček. Je to hrozně srandovní.
Stále ještě si cucá malíček levé ruky tak, že dlaň má vytočenou ven. Neopakovatelné, nenapodobitelné.
Pokouší se plazit. Když má motivaci (koberec s člověče nezlob se), uplazí i pár decimetrů. Nebo odkoulí, nebo tak něco. :)
Kašu cucá z hrnečku nuk. Nemá s tím nejmenší problém, jen si vyžádal pořádnou díru do dudlíku.
Markétka pořád marodí. Ach jo. Ale perfektně kreslí, umí napsat spoustu písmen, skvěle zpívá, počítá bez problému do 20. Ujíždí na vyprávění pohádek.

Muž tráví večery projektováním našeho budoucího domu. A jde mu to od ruky.

Věnec 2011

2011-11-23T14:41:00.000+01:00

Záškodnicky jsem musela aspoň pár skořicových tyčinek a badyánových hvězdiček proházet. Markétka totiž výzdobu pojala ve smyslu "třídění", takže hezky vyskládávala jeden druh ozdob po druhém :)))). Ale je krásný. Zdobila ho totiž moje dcera!

Mrkvička

2011-11-18T12:58:00.000+01:00

Vítkovi je 5 měsíců. Od té doby, co poprvé ochutnal drobek banánu, se nám sápe po jídle jako šílený. Pokud ho máme v náruči, krade nám jídlo z ruky. Pokud sedí v autosedačce nebo leží opodál a my večeříme, spustí hysterický řev. Takže všechny zábrany padly. Nedávám mu zatím moc (což ho strašlivě rozčiluje), ale už víme, že mu velmi chutná banán, bílý jogurt a ode dneška i - mrkvička. Ten načuřený pohled, poté, co zbodnul půl malé přesnídávky a já jsem mu odepřela nášup, tak ten bych vám tedy přála vidět. Tak se aspoň pokochejte labužníkem.


Já šám, já šám

Tak šup šup...

Ze zpráv...

2011-11-17T14:44:00.000+01:00

Jop. Poslední dva dny jsou děti opět na hromadě, tudíž hodně spí a já mám čas brousit po idnesu. I když, možná bych radši neměla.

Zas je tu jeden příklad zvrhlé péče o naše zdraví - místo aby byli lidé vychováváni k zodpovědnému chování, vymyslí se "udělátko", které jim tak maximálně otráví život. Jak pěkná paralela...

Co přijde po tomhle? Domobranu už bychom na severu měli, lékaři poslušně hlásí vejš, jestli maminky očkují nebo ne... Aneb když jsem moc líný vymýšlet zákonné páky, poradím lidem, aby odhodili skrupule.

Zato v otázce věcí gratis je to pořád stejné, kvůli obřím hodinám jsou lidé ochotní spát na ulici. Ponižující.

A když se poslancům nechce zabývat skutečně důležitými (a nyní řádně zprasenými reformami), spraví si náladu absurdní fraškou kolem cyklovozíků. Díky poslankyni J.K., že do toho řízla, ale tohle asi sama nečekala.

Takže - jdu se raději věnovat lingvistice...

Obtěžování

2011-11-17T12:24:00.000+01:00

Teď o tom mluvím! A vzápětí se mi dostane do rukou tohle:
Rozklikněte a zaplačte se mnou. Hlavně nad diskusí zde.

Moderní rodič je dětmi obtěžován. Obtěžuje ho těhotenství, obtěžuje ho porod (ta krvavá a hnusná záležitost). Obtěžuje ho odpovědnost za dítě. Obtěžuje ho, že si s ním dítě chce hrát, že chce jeho pozornost. Obtěžuje ho, že dítě chce nosit v náruči, obtěžuje ho, že se chce účastnit všeho, co dělá. Obtěžuje ho, že dítě má problémy, kterým nerozumí, a pláče (tak mu dá pro jistotu na zadek, aby mělo proč). Obtěžuje ho, že ho musí učit, jak se správně chovat a řešit problémy (tak mu dá radši na zadek). Obtěžuje ho, že neumí samo usnout, tak ho nechá vyřvat. Obtěžuje ho, že dítě vyžaduje blízkost, obtěžuje ho jeho přítomnost v manželské posteli, dokonce ho obtěžuje jeho přítomnost ve stejné místnosti (děti patří do svého pokoje). Obtěžuje ho pro dítě vařit, obtěžuje ho být s dítětem doma. Obtěžuje ho, že je dítětem svým způsobem omezován. Obtěžuje ho kojení, obtěžuje ho období vzdoru, období separační krize, obtěžuje ho dítěti naslouchat, přizpůsobit se mu (řeba jen) v maličkostech. Obtěžuje ho nechat dítě rozhodnout. Obtěžuje ho vyslechnout názor dítěte. Obtěžuje ho snažit se mu porozumět, obtěžuje ho pomáhat mu řešit problémy.

Moderní dítě vyrůstá v pocitu, že rodiče neustále obtěžuje.

Jen by mi prosím mohl někdo vysvětlit, proč mají moderní rodiče děti. Možná jen na to, aby si je oblékli do nextíkových šatiček a ukazovali známým. Ale na to jim klidně stačí panenka. I ta kritizovaná "newborn".

Látkovky a BKM

2011-11-17T10:15:00.000+01:00

Poslední dobou mám pocit, že jak stoupá obliba látkových plínek, dělají výrobci papírovek (mezi "slepicemi" familiérně zvaných "hnusky" :)) všechno pro to, aby si na komerčních serverech aspoň jednou měsíčně zaplatili P.R. článek o tom, jak jsou látkovky fuj. Samozřejmě nemají ani náhodou argumenty, proč by papírové pleny měly být lepší, takže pak z toho vznikají skvosty typu
1: "Maminky se nemají co starat o ekologii a měly by se radši věnovat dětem".
2: "Papírové plenky jsou pro maminku pohodlnější a přebalování zabere méně času".
3: "Do nákladů na látkové plenky se musí započítat výroba pračky, voda a prací prášek, elektřina apod...."
4: "Z látkových plenek jsou děti opruzené."
5: " V noci má maminka s papírovkama klid"
6: "Čas, který strávím praním a věšením plínek, kradu svým dětem"
7: "Látkové plenky jsou příliš objemné a brání dítěti v motorickém rozvoji"

První zmíněný výrok vůbec nemá smysl komentovat. A když tak snad jen tím, že svému dítěti chci kromě společně stráveného času vštípit i nějaké hodnoty, mezi něž prostě uvažování o tom, jak ulehčit Zemi od zbytečného odpadu, prostě patří.
Ad 2: Co se týče pohodlnosti a doby trvání přebalovací akce, jsou na tom papírovky a látkovky naprosti stejně. Samozřejmě pokud budu hnusku přebalovat třikrát denně, tak mi skutečně zbude moře času na hraní s dětmi. Ale taky se holt budu muset smířit s tím, že moje miminko bude většinu trpět na zarudlé a svědivé opruzeniny, že strávím spoustu času na internetu hledáním, jestli je lepší namazat mu zadek tunou rybilky nebo imazol nebo jestli pomůže spíš řepík nebo genciána. Bude mi muset nevadit, že se moje dítě půl dne válí (přinejlepším) v močovině.
Ad 3: Jasně a do nákladů na papírové pleny v tom případě započítáváme svoz odpadu, spalování, náklady na výrobu a plat prodavačky v drogerii.
Ad 4: viz výše. Pokud se nám dítě neválí v pochcané plíně půl dne, ale je svědomitě přebaleno po každém počůrání, nema problema. V. má od narození zadeček čistý a růžový, co je opruzenina, nevím. Díky látkovkám. O tom, že Vítkův vzdálený bratranec se coby kojenec půl roku léčil se zánětem močových cest, přičemž lékařka zhodnotila, že to má z pemprsek, ani nemluvě.
Ad 5: Ani noci není třeba se bát. Dítě nečůrá ve spánku, čůrá těsně po probuzení a budí ho právě plný měchýř. Ano, sice si za pár měsíců na hnusku zvykne, ale to by mi zas muselo nevadit, že se půl noci válí v močovině. Navíc miminko do půl roku se stejně budí několikrát za noc na kojení, přebalit ho při tom, nebo dát vyčůrat, je minimální "komplikace". A po půl roce se kapacita měchýře zvyšuje, mnohdy dítě vydrží spát až do rána bez počůrání. A i kdyby tohle všechno nestačilo a maminka se rozhodla na noc používat papírové pleny, není to argument k tomu, používat papírové pleny i přes den. Pořád je rozdíl jedna hnuska v odpadu denně nebo osm.
Ad 6: Blbost. Děti jsou nejšŤastnější, když jsou "součástí běžného provozu". Nepotřebují, abych s nimi seděla na zemi a hodinu zkoumala interaktivní blikající, hrající a hýbací důmyslné hračky z Chicca. Nejšťastnější jsou, když můžou asistovat u vaření, praní prádla (už jste někdy viděli kojence před točícím se bubnem pračky? Lepší než televize), věšení, vysávání atd. Čas strávený domácími pracemi svým dětem nekradu, já jim ho s láskou věnuju.
Ad 7: Nesmysl. Alespoň u mých dětí se tohle nepotvrdilo. Látkovky nevadily ani při otáčení, ani při plazení, lezení, nebo chůzi. Navíc aspoň ze začátku perfektně zastanou abdukční pomůcky.

A podobně by šlo reagovat i na námitky vůči BKM:
1: "Nebudu celej den čučet na dítě a sledovat, jestli se mu náhodou nechce. To bych ani neuvařila a doma bych měla bordel"
Čučet celej den netřeba. I miminko umí dát potřebu jasně najevo, většinou pokňouráváním. O matce, která "nechce být otrok" a místo řešení, proč jí mimino kňourá, jde radši umejt nádobí, si myslím svoje. Výdobytky moderní doby (monitory dechu, papírové plenky, analyzátory pláče) nás naučily svá miminka ignorovat. To, že to někdo považuje za standard, je hodně smutné. Proč nás potřeby dětí obtěžují? Kolikrát člověk řeší, že je mimino značně nespokojené, vzteká se a nevíme proč? Správně, ve spoustě případů se mu prostě chce čůrat.
2: "Je to znásilňování dítěte. Vylučování na povel, jako v cirkusu."
Ne. Dítě nečůrá, když my chceme. Čůrá, pokud se mu chce a pokud mu ve správnou chvíli dáme příležitost. Dospělý se taky dojde "preventivně" vyčůrat před dlouhou cestou třeba a neřeší, že to není "na poslední chvíli, když už to nemůže vydržet". Kolik maminek se rozčiluje, že jim dítě při přebalování počůrá stůl? Dostalo "příležitost a využilo ji. I bez povelu. Akorát spousta žen si myslí, že to je problém. BKM ví, že to je správné chování. Nenadělat si do kalhot. Když se dítěti nechce, můžu mu dívat "povelů", kolik chci, a vykašle se na mě. :)
3: Je to násilné, děti jsou násilím držené v klubíčku, měly by ležet.
Zkuste se vykadit vleže. Jakpak je V. vděčnej, že mu připravím nejvhodnější pozici (zmáčknuté bříško, vertikální poloha, volný zadeček) a směje se na mě zálibně a hladí mě po pacce, když vystihnu ten správný okamžik a ulevím mu.
4: Kojenec neovládá svěrače. Neuvědomuje si, že se mu chce.
Podle mě blbost, kterou si vymysleli výrobci papírových plen. Každý, kdo zkusil BKM o tom ví svoje. Miminko umí zadržet moč (a stolici) i o několik minut, někdy se mi stalo, že V. zadržel dokonce o desítky minut. A potřebu si uvědomuje víc než dobře, jinak by nám to nedával najevo.
5: "Budu před rodinou vypadat jako blázen"
To, jakou má kdo rodinu, není problém miminka. U nás se třeba do BKM přes počáteční skepsi zapojil Muž s vervou a je z toho úplne nadšený. Dokonce i tchýně teď vykřikuje "to je úžasný, takový vymoženosti, to za nás nebylo" (a těžko jí vysvětlit, že bezplenková metoda je stará jako svět sám :)). Je na nás, jak si svou rodinu "vychováme".

Doteď mám jako odstrašující příklad před očima známou, která neustále řešila, jak strašně je její miminko (pampersáček) opruzené, že má zadek do krve rozedřený a který krém je na to nejlepší a přitom se dušovala, že ho přebaluje hned. Na vlastní oči jsem viděla, že ono "hned" je při čůrání, až když to z plenky teklo pomalu ven, a při kadění nejdřív po čtvrt hodině. Tohle s člověkem udělá P.R. masáž, že nejlepší plenky jsou ty, které nejvíc nasáknou.

Věčná přitažlivost jedovaté sliny

2011-11-16T20:38:00.000+01:00

Kdysi se mi jedna mně velmi milá a duševně blízká osoba pokoušela vysvětlit, že Módní peklo (nebo Protivná blondýna a další jim podobné blogy) jsou v podstatě "oprávněné". Že to nepíšou žádné zfrustrované zpovykané holky, že chtějí změnit svět k lepšímu atd. atd. atd. Od té doby uplynul nějaký čas, ale já o tom stále nejsem přesvědčená. Přečetla jsem už tolik knížek o komunikaci s dětmi i dospělými, že vím, že takhle se svět nemění. Že stylem "Fujtajxl, to co děláš, je odporný" nikoho o změně chování nepřesvědčím. Že přesvědčují a hýbají spíš dobré příklady, než uspokojování vlastního ega hromaděním nechutností. Co mě na tom pořád fascinuje je ta posedlost tím, co dělají "druzí lidé" a co mně osobně do života nezasahuje. (Ne, to, že někdo má malou míru odolnosti vůči módním prohřeškům, mu fakt život naruby nepřevrací). Taky jsem tak nějak vystupovala. Když mi bylo dvacet. Když jsem neměla co jiného na práci, než se montovat ostatním do života a kritizovat věci, kterí se mě netýkaly. Už to nedělám a na "tamto" období se snažím zapomenout. Ta představa, že se celý svět chytí za nos a začne se chovat podle toho, co se mně osobně líbí, je komická. Já taky nemám ráda, když někdo
"neumí mluvit", ale v životě by mě nenapadlo, že celý svět se musí skládat ze skvělých řečníků, kteří mluví spisovně. Nemusí. S příchodem dětí jsem to pochopila. Že je v pořádku, když lidé dělají to, co je baví, i když to navenek působí nevkusně. Že je v pořádku, když se oblékají podle sebe. Podle svého vlastního rozhodnutí. Že je v pořádku, když dětem dají džíny, pokud je v nich dětem teplo a pohodlně. (A vzpomínám na zážitek s maminkou, která vedla za ruku vystajlovanou čtyřletou holčičku, která plakala, že je jí zima, a matka na ni ječela, že tu bundičku za tři tisíce prostě bude nosit, když byla tak drahá.) Že je v pořádku, když jim kouká podprsenka, nebo mají bokovky, pokud si tak připadají dobře. Mně osobně se to líbit nemusí, ale to je pak můj problém a nikdo mi nebrání v tom, abych se takovým lidem vyhýbala. Když jdu po ulici, stejně okolí vytěsňuji a přemýšlím. O lingvistice, o dětech, o svých plánech, o své rodině. O tom, co bych si přečetla, o tom, co musím udělat do práce, o tom, co je na životě pěkné. Ze světa se snažím vidět pěkné věci. Nevyhledávám cíleně ty ošklivé. Řeším problémy, které se mě týkají. Že je smutné, že málokdy můžu někoho požádat, aby mi pomohl s kočárkem do autobusu, protože mě kvůli uším ucpaným sluchátky málokdo pochopí. Že ve sněmovně projdou zákony, které mi zkomplikují život. Že nesouhlasím s povinným očkováním v té formě, ve které je teď. Že nefunguje aplikace no podávání grantů. A někdy řeším i to, co se mě bezprostředně netýká, to když někdo mně blízký potřebuje pomoc. A u všeho, co řeším jsou dvě cesty - buď se snažit něco změnit, ale konstruktivně, pozitivní cestou, nebo daný problém obejít cestou nejmenšího odporu. Plivat jedovaté sliny na internetu, to už snad mám doufejme za sebou. I když i to občas člověku pomůže, aby si srovnal, co ve skutečnosti pro něj představuje problém, nadělá to jinak víc škody než užitku.
Ne, pořád ještě tomu nerozumím a udivuje mě, kolik lidí se na to nachytá.
Pokud by to autorky dělalo šťastnějšími, dejme tomu.
Ale ani tomu totiž nevěřím.

5 měsíců

2011-11-16T18:52:00.000+01:00

Na bříšku vydrží i hodinu a půl. Klidně. Zvládá druhé vzpřímení, rotuje a píďalí. Kousek po kousku se odposouvá, kam nechce. Chce si přitáhnout hračku a místo toho ji odsune z dosahu. A pak volá o pomoc :)
Strašně ho zajímá televize, ale největší zábavou je mu pořád velká ségra. :)

Nejkrásnější zvuk na světě...

2011-11-07T20:29:00.000+01:00

Kdysi jsem psala, když byla M. ještě miminko, že nejkrásnější zvuk na světě je její smích.
Dnes je to Vítkovo nadšené výskání, když vidí svou sestru. Povídá si s ní, špulí pusinku, semo tamo mu už vyklouzne nějaká ta souhláska. Snaží se a ni ze všech sil dosáhnout, chytí ji za rukáv a přitahuje se k ní, ještě blíž, ještě blíž. A M. ho jemně odstrkuje, nebo ho chytne za ruku, pohladí ho po hlavě a směje se a vykládá mu, že je její chlapeček.

Sourozenecká láska.

Očkování

2011-11-02T10:56:00.000+01:00

Dostala jsem velkou lekci. Jako rodič.
Na začátku jsem nevěděla nic a věřila všemu. :( Pak jsem začala pochybovat. Hledala jsem informace a zjistila, že žádné relevantní nejsou. Když jsem kladla dotazy, dostávala jsem manipulační a konfliktní odpovědi. To moji skepsi jenom prohlubovalo. Pak přišly problémy. Začala jsem se zajímat o pozadí. Co jsem se dozvěděla, mě šokovalo. Úřední dokumenty, ze kterých bylo zcela patrné, o co jde.
Pak přišel kamarád. Důvěryhodný kamarád. Lékař. Ekonom. A taky rodič. Mluvíme. Píšeme si. Dostala jsem velkou pomyslnou facku. Dívám se na celou věc asi ještě pořád úplně špatně. Ptám se na věci, na které není možné dát odpověď. Budeme mluvit dál.
Možná je ale už pozdě.

"Otázka nezní, zda vakcínou X očkovat nebo ne. Otázka zní, proti čemu vůbec očkovat, koho a kdy. Až zjistíš odpověď, pak teprve je možné vybrat vakcínu. A pak je nutné ji zcela pravidelně odmítnout pro její vlastnosti jako výrobku."

A jako bonus jsem začala bát vlastní zbabělosti.

Psychomoto a tak dále...

2011-10-31T09:36:00.001+01:00

V. se konečně začal zase otáčet. A vzal to zgruntu. Dohání, co zameškal, takže jsa položen, okamžitě mění pozici na břišní. Do toho zdárně pivotuje, takže mám radost. Zpět na záda to ovšem zapomněl, takže po nějaké chvíli řve o pomoc. :)
Zuby zatím nic.
Přendavá si hračku z ruky do ruky. Snaží se donést ji do pusy, ale v okamžiku, kdy se dotkne rtů ji pouští (úplně vzpomínám na tříměsíční M. a krtkovou kostku :))
Rád si s někým povídá, hýká a výská.
Bezmezně miluje a obdivuje svou sestru.
Při přitahování do sedu ještě hlavičku úplně neudrží, sám se nepřitahuje. Z polosedu si ale snaží sednout.
Vzpřímení zatím pouze první (s oporou o předloktí)
Sem tam se mu podaří říct "ma", nebo "ba", zatím jen náhodně, v maximálním rozčilení.
Bez problému pije z lahve, se lžičkou si taky poradil velmi dobře.

Doktorku zatím měnit nebudeme. Stejně se časem odstěhujeme do pryč, jen musím opět zapracovat na sobě a svých diplomatických schopnostech.

Po návštěvě u pediatra...

2011-10-24T13:47:00.000+02:00

Neotáčení se svedeno na bolest v místě v pichu. Nevěřím tomu ani za mák, ale vzhledem k tomu, že o víkendu jsme s Vítkem intenzivně pracovali a už je v rámci normálního chování, nebudu to hrotit. Třetí dávku odložíme hezky na půl roku věku (jejda, V. má zase/ještě pořád rýmu...) a budeme se tak trošku modlit, aby to stačilo. MMR zcela jistě až po 24 měsících a budu do nich trochu rejpat... U případného třetěte už nebudu váhat.

Druhá věc je, že V. stále nepřibírá. A posledních pár dní mám pocit, že mívá i hlad. I proto jsem se dohodla na kompromisu, začínáme (zlehka) s příkrmy už teď. V. se sice po jídle nevrhá jako blahé paměti jeho sestra v jeho věku, nicméně prvních pár lžiček banánu pojedl s labužnickým gustem a velice rozvážně. Ovšem že doktorka, která "četla nejnovější studie o tom, jak děti do půlroka musí okusit všechno, včetně masa a lepku", netuší, o jaký kompromis jde. Rozhodně nehodlám připustit, aby V. jedl maso nebo lepek před osmým měsícem, to ani omylem. Proti banánu nebo bramboře vcelku nic nemám, ale u ostatního hodlám použít strategii "jejda, on to ale plive a zvrací".

Trable s Vítkem

2011-10-20T19:46:00.000+02:00

Začínám se o něj tak trochu bát. A nevím, co mám dělat.
Je fakt, že je to pořád spokojené, relativně veselé a klidné miminko.
Že i když už měsíc nepřibral ani deko, pořád má faldíky a vypadá zdravě.
Když mi po první dávce hexy okamžitě onemocněl, říkala jsem si: Náhoda, holt má oslabenou imunitu a chytne kde co. Ale to, co přišlo teď, už je vážně divné.
Den před druhou dávkou jsem sem napsala, že se sám otáčí. Viděla jsem, jak ho to baví, jakmile jste ho položili na zem, mrsknul nohama a snažil se dostat na břicho. Usilovně hekal a mručel, dokud se tam nedostal. Ode dne, kdy dostal vakcínu, se o to ani nepokusil. Je-li položen, tupě leží. Maximálně hýbá rukama, nohama, ale na bok nechce. Když byl dřív na bříšku, krásně pásl, koukal okolo a všechno ho děsně zajímalo. Ode dne vakcinace se v okamžiku položení začne vztekat a hrabat rukama, dělat letadlo a chce pryč. Když jste mu předtím dali hrazdičku, málem ji zbořil nadšením. Teď vezme opatrně do ruky hračku a smutně na ni kouká, jako by nevěděl, co s ní. O tom, že prvních pár dní po vakcinaci měl problém se na ni rukama vůbec trefit, vypadal jak opilec, koordinaci nezvládal.
Je sice veselý, ale taky takový... zpomalený. Strašně moc spí, až pět spánků přes den, minimálně hodinu dlouhých. A ze spánku se od druhého očkování budí s pláčem, dřív jen tak mlaskal a volal.

Jako já nejsem žádná hysterka, co by si myslela, že očkování tráví děti nebo že může za všechno zlo světa... Ale tohle je fakt tak strašně moc divné... Dívám se na něj, a místo abych měla radost z krásného miminka, mám obavy.

Jak se máme, co děláme

2011-10-19T14:18:00.000+02:00

Byli jsme demonstrovat a trochu nás to otrávilo. Systém bude třeba zřejmě rozložit zevnitř.
Vítek má podezřele rozžvejkané dásně. Ovšem na velmi nepravděpodobném místě. Vyčkáváme.
Po druhé hexe opět okamžitě onemocněl. už mě to fakt neba. Taky vůbec nepřibírá, spíš naopak, a zapomněl se otáčet. Je z něj veselá, spokojená pecka. Spí přes den pětkrát a vzhůru nevydrží dýl než tři čtvrtě hodiny, už mi to přijde skoro moc.
Markéta si dává od školky pauzu. Je nastydlá, jak jinak.

Čemu se říká masochismus...

2011-10-13T23:02:00.002+02:00

4 měsíce

2011-10-13T23:01:00.000+02:00

Nějak to uteklo...

Od poslední obrátky se Vítek na cvičení vykašlal a trénuje "spokojenou pecku". Moudře kouká, a je-li baven, bublavě se řehtá a výská.

Má za sebou druhou hexu, bohužel mu opět zahýbala s žaludkem, takže začínám být krajně podezřívavá k tomu, co to sakra je za sajrajt. Docela vzal na milost kočárek, ovšem nejspokojenější je, když mi může dýchat na záda nebo do výstřihu. Občas úplně zapomínám, že ho tam mám. To, co u M. byla póza "koukejte, já svoje miminko nosím!", je u V. nejpřirozenější věcí na světě.

Co se týče M. a školky. Malovala jsem si, jak mi to ulehčí, ale je to právě naopak. Musím se mnohem víc starat o to, abychom někde byli včas, což pro mě znamená tisíckrát víc stresu než předtím. Takže jsem i doma pak mnohem víc podrážděná a nepříjemná. M. hodně bulí, nechápe, co se změnilo a jen opakuje "Maminko, buď hodná." Já z toho šílím. Já jsem hodná, v zásadě, ale už prostě není možný, aby oblíkání trvalo tři čtvrtě hodiny, aby otloukala jojem televizi a nábytek, aby lila čaj do počítače a další hovadiny, které jí zrovna přijdou na mysl. To pravé sesazení z trůnu přišlo až se školkovým režimem. Už si nemůže dělat, co chce, jako dřív, a je to pro ni šok.

Snad se s tím obě brzo vyrovnáme.

Obrátka!

2011-10-05T20:27:00.000+02:00

Dnes se Víteček poprvé vlastními silami dostal ze zad na břicho :). Věděla jsem, že to nebude trvat dlouho :).

Foto z oslavy a novoty

2011-10-03T14:48:00.000+02:00

Vítek byl přesunut na záda. No jo, u prvního jsem si troufla až v roce a půl, tenhle má galeje od tří měsíců. Jak jinak bych zvládla zavázat M. tkaničky? Doktorka se diví, jak je V. akční, už se skoro i přetáčí. No asi to nebude tak opatrné stvoření, jako byla M. Máme se na co těšit. :) I když momentálně největší zábava je poněkud statická, mrsknout sebou pod hrazdičkou na bok a usilovně dumlat palec. :)
Markétka nastoupila do školky. Naprosto v pohodě. Ráno mi řekla: "Maminko, neboj se, já nebudu smutná, já si budu hrát s dětma." A nebyla. A hrála. Školkové tety říkaly, že byla úplně v pohodě a chovala se vzorně. Cestou domů mi vyprávěla, co bylo. Které děti zlobily a které ne, kdo tam byl, že byli na písku a malovali. Vůbec se jí nechtělo domů. :) A zítra prý jde zas. :)

Pekařka-cukrářka....

2011-09-29T08:42:00.000+02:00

Oproti loňsku výrazný posun v kvalitě směrem nahoru. :) A jako bonus fakt, že v celém dortu nebyl ani ždibec másla :))

3 roky

2011-09-28T20:46:00.000+02:00

Fotoblog z oslavy příště.
Už je to tři roky, co se M. horko těžko, ale zarputile, proklubala na svět.
Trochu ze slávy dnešního dne si ale pro sebe ukradl Vítek, když se celý den usilovně snažil přetočit na břicho. No nedal to, ale chyběl mu fakt už jen ždibínek.
Taky jsem ho prvně navázala do batohu na záda. Koukal jak puk, ale asi se mu to líbilo.

Vítkův první příkrm

2011-09-25T21:38:00.000+02:00

V životě bych se nenadála, že Vít dostane svůj první "příkrm" už ve třech měsících a že to bude zrovna rýžový odvar. No jo SRB je svinstvo. A než začnete googlit, co je to SRB a jestli je to infekční, tak je to docela vobyčejná sračko-blička. Jenže V. už ji má tři dny (kdy jindy než těsně před víkendem může dítě onemocnět?), zhubnul už dvacet deka, ale pořád je hrozně statečné miminko. Slaný odvar pije neředěný mlíkem, občas řve jako tur i hodinu v kuse, ale mezitím se na nás usmívá a upírá na nás svá vděčná kukadla s pohledem "doufám, že mi brzy pomůžete".
V těchto chvílích jsem proklatě ráda za ten nočník. Nočník je KAMARÁD.

Máma šije!

2011-09-21T22:13:00.000+02:00

A jde jí to čím dál lépe...
A ozástěrkovaná M. už konečně může do školky :)

Mimochodem... nemám odhad :) Kdo by to byl řekl, že 3m šikmého proužku na jednu zástěrku stačit nebudou. O 3 cm. :-D

Opět jeden nestíhací

2011-09-20T14:43:00.000+02:00

V. už si nějakou dobu spíná ručičky, chytá hračky před tělem v leže na zádech, a nově dokonce šmátrá po věcech i na bříšku. Vůbec na bříšku je děsně spokojený, vydrží tam hroznou dobu na to, že mu sotva byly tři měsíce. Vleže dokáže být jenom, když chce spát. Jinak kňourá a vyžaduje vertikální polohu. Jinými slovy, chce se nosit a pozorovat svět z výšky jako my dospělí. Dost ráda mu to dopřávám. Oblíbil si manducu, víc z ní vidí a je mu příjemnější i na spaní (než šátek). Strašně rád pozoruje svět a je u toho jako myška a kulí ta svoje očička a otevírá hubinku údivem. Moc se nesměje nahlas, je to vážňoch, to už musí bejt, aby ho něco rozdovádělo. Zato si strašně rád povídá, a když je ségra ochotná ho chvíli bavit, je úplně bez sebe štěstím. :))) Pořád ještě (ťuk ťuk ťuk) si umí usnout sám a taky čím dál lépe používá nočník. Kdyby mi někdo před porodem řekl, jak strašně jednoduchá BKM je, nikdy bych tomu nevěřila. Ale děti jsou moudré.

Co se týče Markéty, vidím, že je zase čas na změnu výchovného přístupu, staré triky už nefungují, už je na to moc veliká. Jen si ještě musím pořádně rozmyslet, kam a jak.

Další milník v životě matky pokořen

2011-09-14T08:11:00.000+02:00

Ušila jsem něco, co se dá nosit. Je to křivý jako prase a půlka toho je šitá v ruce, protože jsem čtyři vrstvy pod patku Veritasky prostě nedostala... Ale je to funkční!

Vít se sice tváří zhnuseně, protože je to poprvé v jeho životě, co mu někdo rve něco na hlavu, a pravděpodobně má spoustu kritických připomínek k tomu, že mu to asi vlastně moc nesluší... :-D ale je to pořád ještě nemluvně, takže má smůlu. Čepičky se v šátku nasazujou dost blbě. :)

Diblíci

2011-09-13T08:55:00.000+02:00

Jeden... skoro 3 roky

A druhý... skoro 3 měsíce

Mazec

2011-09-11T22:30:00.000+02:00

Nestíhám. Zapisovat ani vnímat život...
3 měsíce, 5950g, 63cm
Kupujeme pozemek.
V. čile komunikuje, sahá si na kolínka a občas i na ťapky, když se mu povede ulapit hračku, nacpe si ji do pusy.
M. zpívá Den už se sešeřil. Celý, včetně druhé sloky a bravurně intonuje.
Byly jsme se podívat ve školce. M. byla trochu ztracená, ale nechtěla odtamtud vůbec odejít.
Tento týden začnou kroužky. Cvičení, plavání. M. je nastydlá jako prase. Jak jinak. Začal podzim.

Pokroky v téměř třech měsících

2011-09-07T20:28:00.000+02:00

Vítek docela krásně pase koníčky (M. v jeho věku ještě ani náhodou), ale po hračkách začal tak nějak neuměle sahat až dnes (M. ve třech měsících už pomalu přehazovala chrastítka z ruky do ruky). Taky začal méně spát a víc pozorovat svět okolo. Spánky sice nepočítám, ale tak nějak se ustaluje na těch cca třech denně. Jen ne vždycky ve stejnou dobu, ale se dvěma prckama se stejně nic moc plánovat nedá, tak nějak fungujeme a Vítek se veze s námi. V kočárku je v bdělém stavu děsně nerad, mrnčí tak dlouho, než si ho uvážu do šátku. Mnohem častěji se ale přesouváme tak, že vezu Inglesinu narvanou věcmi a na zádech vleču Markétu v "batohu". Tudíž jsme odkázání na bezbariérové spoje. Uf. Těším se na jaro, až půjde Vít do golfek.

Dnes mi přišly látky. Jsou krásné, už si ten nový šicí stroj musím koupit prostě :).

Po večerech si užívám mazlení s M. Jo, mazlení s M., to není překlep. M. si kompenzuje žárlivost tím, že si hraje na Vítka. Takže "jako" kojíme, "jako" přebalujeme, "jako" nočníkujeme, "jako" odříháváme atd. Třeba třikrát do kola. Choulí se mi v náručí a já si zase naplno uvědomuju "tohle je moje krásné dítě". Stejně tak, když ji mám zase v šátku na zádech. Tulí se, objímá mě teplýma ručičkama, pokládá si hlavu mezi moje lopatky a potichounku a trochu falešně, tak jak to tříleté děti dělávají, k tomu zpívá ukolébavku (Den už se sešeřil). Blaho.

Horor jménem zápis v DDM

2011-09-01T13:42:00.000+02:00

Tak tohle už teda nikdy nikdy nikdy absolvovat nechci. V místním maličkém DDM je pomálu kurzů. Nejsou prostory, nejsou lektoři. A bohužel zápis nefunguje elektronicky. Není na netu ani předvyplněná přihláška, tudíž všechno se řeší až na místě. Asi si to dokážete představit. Hodinu před zahájením zápisu fronta přes celou ulici. Po otevření DDM šlapanice vevnitř. Počítače padají. Čeká se půl hodiny, než aplikace naskočí správně. Kurzy jsou z 90 procent obsazené už přecházejícími dětmi z minulého roku. Každá mamina tráví u té své "paní" aspoň půl hodiny dohadováním, přemýšleníma diktováním osobních údajů do přihlášky. Děti řvou. Markéta usurpuje jedinou hlídací tetu v dětském koutku. Po pěti minutách na hlídací tetě vidím, že má mého sladkého anděla, který neumí pracovat samostatně, plné zuby. Zaplať pánbůh za šátek. Množství nasraných matek na metr čtvereční roste exponenciálně, po hodině a půl mám pocit, že tohle by už stálo za zápis do guinessovky. Paní přede mnou vystála dvouhodinovou frontu i přesto, že věděla, že kurz je plně obsazený. Naštěstí Vítek byl celou tu hrozou dobu hrozný, a byť mi po dvou hodinách už odumírala ramena (a to jsem měla navázáno na stojáka a naprosto perfektně), spinkal celou dobu.

Ale výsledek anabáze uspokojivý. Jedno ze sedmi míst na pohybové průpravě na nás zbylo. A od října může naše tříleťačka nastoupit do jejich "miniškolky".
Juchúúúúú

Asi máme školku!

2011-09-01T08:07:00.000+02:00

Tedy - ne úplně klasickou školku, ale spíš takové odkládací dopoledne v DDM, :-D ale stejně z toho mám obrovskou radost. Že bude M. každý den mezi dětmi, že se vyřádí a já budu mít zas čas dělat na miminko budliky budliky. On je chudák tak vděčný, když si s ním pět minut denně povídám, ale málokdy utrhnu víc než těch 5 minut. A možná stihnu i trochu pracovat na disertaci. Uá. :)

11. týdnů

2011-08-29T21:13:00.000+02:00

Vítkovi je 11 týdnů. Váží 5,80 kg, kolik měří, to úplně přesně nevím, ale velikost 62 je mu teď úplně akorát. Občas docela slušně pase koníky. Směje se pořád decentně, jen tak na půl úst a ještě ne nahlas. Je to takový vážný filozof. Pořád je úžasně hodný a klidný, usíná si sám, bez prsu, bez mojí přítomnosti. Pořád nemá moc rád houpání, nošení v šátku tiše toleruje. Pořád ještě neumí vstřebat, když si pořádně neodříhne. Zavinovačku jsem mu zrušila, protože jsem zjistila, že spí stejně dobře i bez ní. :) Ještě mu tu jednu fleecovou zkusím ušít, ale nejsem si jistá, jestli bude vůbec potřeba.

Markétě je 35 měsíců. Přes prázdniny hrozně vyrostla. Doktorka jí sice naměřila pořád stejných 92 cm., ale tříčtvrteční kalhoty, které na jaře měla pomalu ke kotníkům, má teď stěží pod kolena. A pochybuju, že se o tolik srazily. Dnes jsem ji nedala po obědě spát a cestou z APřístavu mi usnula v novém indiu na zádech. To už se dlouho nestalo. Ale bylo to strašně příjemné, i když jsem to domů pořádně odfuněla. Cestou, ještě než ztuhla, pokřikovala na lidi: "Mě nese moje maminka! Já se nesu na zádech! Já Markétka jsem v šátku a moc se mi to líbí! Je to hrozně příjemný!" :) Prostě živá reklama na nošení.

Střípky

2011-08-28T21:27:00.000+02:00

Návrat z dovolené.
Zatímco můj muž vyloží k prasknutí narvaný kufr našeho kombíku, složí ze střechy kola, uklidí je a vynosí všechny tašky nahoru, já vyvleču do bytu obě dvě děti. Starší chce čůrat a kakat, mladší spustí hysterák kvůli témuž.Mladšího frknu do hacky, sorry brouku, máš plíny, musíš počkat. Starší totiž po rozmazlovacím měsíci u babiček nutně potřebuje při kadění asistenci - držet za ruku a fandit. Ach jo. Potom si vymyslí, že má žízeň. Frknu jí pitíčko na záchod a mrně na nočník. Nic, už to samozřejmě zvládnul všechno do plíny, ach jo. Cestou kolem balkónu zjistím, že rajčata za ten tropický týden chcíply. Mea culpa. Mladší chce kojit, starší řve, že je hotovo a že jí mám přijít utřít zadek. Nechávám mladšího napospas dalšímu hysteráku a jdu utřít zadek. Pak starší posadím ke stolu a modlím se, aby si nevymyslela, že chce taky krmit (ano, regrese ještě stále trvá). Je milosrdná. Mladší se při kojení pokadí (dnes už asi po stopadesáté), musím jít v půlce kojení přebalovat. Skoro nám uteče večerníček. Odvolám starší od stolu k televizi, s tím, že si to dojí potom. Já bláhová. Mladej se mrňouská a mne si očíčka. Jdu ho hodit pod sprchu, na vaničku není čas. Mažu, utírám, převlíkám. Pak znovu kojení. Mezitím přemlouvám starší, aby se sakra už vrátila ke stolu a dojedla večeři. Po deseti minutách se mi to podaří. Mladší nechce krknout, poskakuju s ním po bytě. Když se mu to konečně podaří, zhroutím se s ním do křesla. V tu chvíli se vrací manžel a komentuje, proč je tu jako ještě pořád ta halda tašek a jak to, že jsem to nezvládla vybalit. Mám chuť ho praštit a najust se zařeknu, že vybalovat začnu nejdřív zítra ráno. Ať si trhne.
...
M. se vyžívá v RPG :-D Ona je kočička, já jsem pejsek a vaříme dort. Ona je nevěsta, já jsem ženich a máme svatbu. Ona je pan doktor, já jsem nemocná paní a potřebuju ošetřit. Už aby byla ve školce. :-D

Prázdniny

2011-08-19T22:22:00.000+02:00

Koukala jsem na fotky z období před cca půl rokem. Až mě ranilo, jak od té doby M. vyrostla, zmoudřela a zkrásněla. Nějak jsem si toho nestihla ve víru událostí všimnout.
...
Každodenně u výslechu: "Maminko, tatínku, co to tam sypeš? Co to papáš? Ty jsi si vzala čokoládu, žejo?"
Kromě r a ř už zvládá všechny hlásky, ale je trochu líná, takže malinko sislá. Snažím se na ni být přísná. :)
...
Pohádky o pejskovi a kočičce převypráví zpaměti celé. Vlastně pořád něco vypráví, nebo aspoň zpívá.
"A pak si popelka obula střevíček a padl jí jako ulitý." "Maminko, a nebolelo to popelku, když jí padl na nohu střevíček?" :)
Její fantazie je bezbřehá, vymýšlí si imaginární sousedky, každou pojmenuje, každé přidělí nějaké děti. Jakýkoliv předmět v jejím okolí se stane čímkoliv jiným. Nejradši nakupuje a vaří. Od švagrovy svatby si taky hraje na vlastní svatbu. Bere si vždycky maminku. :)
...
Regrese:

Období "já jsem malé miminko" má něco do sebe, chodívá se aspoň občas pomazlit. :)

...
V. roste jako z vody, je čím dál plyšovější a víc k sežrání. V noci spí do dvou, do tří a zbytek proheká, pročůrá, proprdí a prokojí. Nepřipouštím si zatím, že bez bkm by to bylo lepší a věřím ve světlejší zítřky. Na sestře může V. oči nechat a má pro ni ty nejširší úsměvy. Snaží se čile komunikovat, někdy je to až děsivé. "Vítku, ty už nechceš prso?" "E-E!" Ty si chceš se mnou povídat? "Hm!" :-D I prarodiče připouštějí, že se chová o dost bystřeji než v jeho věku M., jestli mu to vydrží, tak potěš pánbůh teda. :)

A na závěr jedna letmá srovnávací :)

Dovednosti v osmi týdnech

2011-08-08T18:42:00.000+02:00

Je to neuvěřitelné, co takové miminko dokáže v osmi týdnech.

Dává pusinky
Nekecám. Na signál "Vítku, pusinku" otočí hlavičku směrem ke mně, natáhne krček, otevře pusinku a nechá se políbit. :-) Je to naprosto neodolatelné a užívám si to, než mi jednoho dne po vzoru své sestry řekne "Pusu ne!" :-)

Takhle jede Vítek na kole
Tohle naučil Vítka děda. Nožičkama mu točil jako na kole a říkal u toho rytmicky "Takhle jede Vítek na kole". Vít z toho byl u vytržení, hrozně se mu to líbilo. No a teď stačí už jen říct s příslušnou intonací onu větičku a Vítek se zakření a začne kopat nožičkama.

Čůrání, aneb pokroky s Bezplenkovkou
Nikdo už mi nikdy nenamluví že kojenci neumí ovládat svěrače. Tenhle kluk to umí ale zatraceně dobře! Naprosto přesně poznám, když začne hekat a vrtět se, že se mu chce čůrat nebo kadit. Drží a drží, dokud ho nerozbalím, třeba i deset minut. A hrozně mi vynadá, když ho ignoruju tak dlouho, že to neudrží a musí to pustit do pleny. V látkovkách hlásí stoprocentně, v papírových tolik ne, to se spíš zlobí. když už je hotovo. Neuvěří, kdo to nezažije.

Pasení koní
Dnes poprvé pochopil, jak na to. Jako obvykle se vztekal, opíral jen o pravou ruku a ryl čumákem v pohovce, když najednou se čistě omylem opřel o obě ruce a nastal moment epifanie. Najednou ztichnul, hlavu vysunul ještě o pár cm výš a začal se rozhlížet po okolí. Asi za minutu mu ovšem došly síly a zaryl se nosem do pohovky :-D. Ale JE TO TAM! Teď už jen trochu tréninku a můžem začít fotit.

A pár drobností na závěr. Docela se mu líbí hrazdička, vydrží se s ní bavit koukáním a boucháním do hraček docela dlouho. Šátek je pořád v kurzu, blíží se ale chvíle, kdy se ho nebudu bát šupnout do manducy. Stále víc a víc vyžaduje pozornost a odměňuje nás za ni úsměvy od ucha k uchu. A pořád je hrozně moc hodný.

Fotím, fotím...

2011-08-05T14:47:00.000+02:00

Ale už chápu, proč se druhé děti fotí míň než ty první. Začíná to být mírně nuda. Ležící mimino na dece. Ležící mimino v kočárku. Ležící mimino v postýlce. Ležící bdící mimino v posteli u tchánů. Ležící spící mimino v hacce.
Docela se těším, až začne aspoň pást koníky nebo tak něco. Tohle už je opravdu drobet zu viel stereotypní.

Drobnosti telegraficky

2011-08-02T21:29:00.000+02:00

Škabetky.
Já si maminko ty vlasy vyhřebenuju.
Před spaním chce zpívačku.
V autě: Tatínku, já už nechci vidět ty černý lyže... jak utírají to okno.
Maminko, já si vezmu do batůžku ten deštník. Kdyby náhodou.

7 týdnů

2011-08-02T15:40:00.000+02:00

V sedmi týdnech má mrně 4990 g a 57 cm. Markéta necelé dva měsíce před třetími narozeninami váží 15 kilo a měří 92 cm. A taky nejspíš špatně vidí. Mate mě to. Na jednu stranu si všimne malinké tečky na obloze a křičí letadlo, letadlo. Na druhé straně už nějaký čas na procházkách nerozezná mnohem bližší cíle, které se jí snažíme ukázat. A dnes na tříleté prohlídce přečetla jen první tři obrázkové řádky z pěti, a to jedním okem měla problémy i s tím třetím. Nakláněla se, mžourala, ostřila... a pak byla hrozně smutná, že obrázky nepoznala. Takže i když to doktorka nijak nekomentovala, asi s ní pro jistotu vyrazím na oční, ať ji radši změří. Jen tak pro jistotu.

Vítek se řehtá, stále ještě blinká, ještě nepase pořádně koně (opírá se jen o pravou ruku, čímž se vždycky překulí na bok a začne sosat podložku :)), ale jinak je v pohodě. Čím dál tím víc je vzhůru, i když od kojení ke kojení ještě nevydrží a aspoň na chvilku si musí dáchnout. Kojí se cca po dvou hodinách, výjimečně si to prodlouží až na tři. Noci jsou těžké. Usíná kolem sedmé nebo osmé, pak spí asi do jedné. Pak se nakrmí, vyprdí do norníku, jak je unavený, pořádně se nevykrká, ale ještě usne. Před čtvrtou se s bubláním probudí, dokrkne se, což ho naštve, pak už se ale pořádně nenakrmí, naloká se vzduchu ještě víc a asi hodinu proheká a v pět vstávačka. Trochu náročné.

Trochu hodně náročné a vůbec mi nepomáhá opakovat si, že M. byla přece daleko horší. Nepomáhá mi to proto, že muž dělá mrtvého brouka a v noci mi fakt s ničím nepomůže. A ještě mě peskuje, když už nevydržím s nervama a jsem uprostřed noci na Vítka trochu... řekněme jadrnější. Asi už to brzy nevydržím a budu mu muset říct, co si o tom myslím. Není to nic pěkného. Nehledě na tom, že plánování dovolené nechá na mě, zaúkoluje mě, ať seženu někoho, kdo pojede s námi... a když se mi to nepodaří, tak je protivný. Nějak se nám ty střípky manželské nespokojenosti oboustranně zase hromadí.

To s M. je to zase o kousek lepší. Ovšem za cenu toho, že půl dne prosedí u DVD pohádek.

V sobotu jsme oženili švagra. Pěkné to bylo. M. bavila celou hospodu neuvěřitelnými hláškami a strhla na sebe většinu pozornosti, snad mi to nevěsta někdy odpustí. :)

Opět fotograficky :)

2011-07-24T10:51:00.000+02:00

Je mu šest neděl...

Umí se krásně smát a broukat. Zodpovědně používá nočník, čím dál raději se nosí. Zrušili jsme elastik, už to s ním nejde, když se V. začne hemžit. Zato na Elipsy teď nedám dopustit. Zaru jsem nakonec prodala a půjčila si od Pikk Vlny. V sobotu je na svatbě vyzkouším, už se těším a V. určitě taky ;).

Zase jsme u babiček, M. je přešťastná, jezdí na koloběžce krmit kačenky a koně a je zase středem pozornosti.

Konečně můžu dělat ostré fotky. Tak fotím jak vzteklá.

2011-07-22T14:15:00.000+02:00

Všechno se mění. Ze dne na den. Každý den je jiný. Jsem unavená a příliš přísná na M. Ale nevím, jak jinak to zvládnout, ty její šprajcy se jinak než křikem nedají... Teda možná i dají, ale jí nemám sílu strávit po každé větě půl hodiny opakováním vysvětlováním a vymýšlením komunikačních taktik. Jsme unavení všichni. Vít si vesele spurtuje furt pryč, ječí hlady, pak zas kvůli bříšku. To tam je ukázkové miminko prvních dní.
Měla bych si s M. víc hrát. Jenže neustálé přesuny sem a tam tomu taky moc nenahrávají, sotva si zvykneme na nějaký režim, bác a jsme zas jinde. Nemám sílu se tomu bránit. Cítím se vmanipulovaná někam, kde být nechci, ale nemám sílu se šprajcnout taky.
Nějak mi to všechno došlo najednou. Není kde brát. Tak se aspoň večer před spaním pomazlím a omluvím za všechna příkoří, jichž se jí přes den dostalo... ale takhle to přece dál nejde. Nechci aby si pamatovala tohle období jako období ječící a nervózní matky. Jenže jak to udělat? Každý den mi stále smutněji a smutněji říká: Nekřič. Nekřič, vzbudíš Vítka.
Muž mi nepřidává, zase začal házet ty svoje debilní xichty, jakože není uklizeno a já se válím. Jenže já prostě dopoledne trávím venku s dětmi a pak po obědě upadám do komatu. Šestinedělí skoro končí. Tentokrát mi v něm ale nikdo nijak zvlášť nepomohl. Je mi to líto. Najednou mám být ještě víc superžena než dřív. Ale já to neumím a ani nechci umět. Chci jen abych nemusela být za tu špatnou, ale zase jí jsem. Před dětmi, před mužem. Nemám na to sílu.
Dnes máme výročí. A mně se vůbec, ale vůbec nechce slavit.

Nový foťák

2011-07-21T19:03:00.000+02:00

Koupila jsem si nový foťák, už mě to štvalo, mít doma tři foťáky, když ani jeden z nich nefunguje pořádně... Je to jeden z nejlevnějších, ale snad kvalitní, uvidíme, jestli budu mít zas smůlu na nějaký vadný kus, nebo to tentokrát vyjde. Zítra si pro něj půjdu, snad pak trochu opráším původní záměr tohohle blogu. Miminko je malé jenom jednou, ne? :)

Jak se nám to vyvíjí

2011-07-18T20:42:00.000+02:00

Cvrček už líp prdí, ale zase ho chytají nějaké stíhy. Hodně chce být v šátku (kyčle jsou oukej, takže juchů)- v kolíbce, vertikál se mu zatím nelíbí - večer pořvává, v noci chrochtá, blije a celkově špatně spí. Ještě že sem tam zabere zavinovačka swaddle me. Už nám přerostl vaničku, i z těch swaddlinek nějak rychle roste, pomalu už nejdou zapnout. Bezplenkovku flákám, nějak není energie a motivace. Taky málokdy chytnu něco jiného než po-spací čůrání. Vítek skoro nekadí, na nočníku se hlavně vzteká. Jinak je to ale pořád hrozně hodný miminko, i proto se divím, že Drahý má nějak málo trpělivosti. Mnohem míň než s M., asi dost zapomněl. Mrzí mě, že je podrážděný už po pěti minutách řevu, mrzí mě, když relativně uspokojivou noc hodnotí jako "hroznou".

Markéta dnes prvně kojila - plyšovou kočičku. :) Čekala jsem, kdy to přijde, a byla u toho úplně kouzelná. Dokonce i sykala bolestí, když ji přikládala :-D.

Sjíždím šicí blogy a dostávám hroznou chuť začít pořádně šít. Plánů je hodně - polštářek pro M., sukně pro mě, nějaké pidioblečení pro V. ... Snad se k tomu dokopu, nejradši bych to už ale šila na svém stroji. U toho půjčeného, jakkoli je "nerozbitný" a starý, mám blok, abych s ním něco neprovedla. A pořád mě zlobí spodní nit, než ji dokážu dostat nahoru, je to vždycky aspoň nadesetkrát. A takových dvacet minut zabitých. Někde dělám asi něco blbě, ale nevím, co.

A až budu veliká, šikovná a hodně bohatá, tak si koupím coverlock. :)

Smile smile smile

2011-07-15T07:55:00.000+02:00

Dneska ráno v 5.15 se na mě loupežník začal smát. :)

Skoro měsíc je už s námi...

2011-07-11T14:56:00.000+02:00

... a já už se fakt nemůžu dočkat, až se mu konečně dovyvine trávicí soustava. Roste jako z vody, tak snad už brzo. Věčné hekání, dávení, blinkání, bolení břicha a prdy už mě zmáhají. Je fakt, že si pořád připomínám, že M. to měla daleko, daleko horší. Jedna noc je dobrá, druhá špatná. Dvě špatné noci za sebou už jsou na hranici snesitelnosti - nějak jsem vyměkla, ne?

Dnes mám za sebou první veřejný konflikt kvůli šátkování. Vymýšlím si dopředu vtipné, méně vtipné, ironické, ironičtější a nejironičtější odpovědi a vím, že to bude stejně houby platné. Hlavně v pondělí - půjdeme na ortopedii nechat Vítovi zkontrolovat kyčle a předpokládám, že tam bude ohen na střeše, ten doktor byl hulvát už když jsem tam chodila s kočárem, tak předpokládám, že si leccos peprného vyslechnu. Tak snad jen natrénovat pohled sfingy a výmluvné mlčení, vypnutí uší a shovívavé mávnutí rukou, nic jiného asi nezbývá. A pořád dokola si opakovat "páteř má dostatečnou oporu, je v doporučované poloze vyvýšeného klubíčka, která respektuje přirozenou novovorozeneckou kyfózu, hlava je rovně (jo, konečně do toho šátku tak nějak "dorostl"), páteř není vyosená do C, nožky v tureckém sedu... tak je to prostě v pořádku." Pravda, nějaká odborná studie při ruce by nebyla k zahození, ale zatím jsem se ničeho nedogůglila. Prostě "kočárek, jesle a sunar", tři pilíře socialistického "zdravého mateřství"... A jen se modlím, aby ty kyčle byly ok a už jsme k tomu blbci nemuseli, jenže jak ho znám, ten si nás tam bude zvát ještě další 4 měsíce, aby se měl po kom vozit. Ale já prostě odmítám tam pokrytecky táhnout kočár, zvlášť když v čekárně o rozloze tři metry čtvereční se vždycky mačká aspoň patnáct maminek s kočáry, autosedačkami a haldou starších sourozenců. Všichni o sebe zakopávají, není kam si sednout... Až naprší a uschne.

Trocha technických parametrů

2011-07-06T20:41:00.000+02:00

V 11 dnech měl Vítek už 3710 g a 52 cm. Za ten týden od příchodu z porodnice přibral 400 gramů. Zítra se bude vážit znova, jsem ohromně zvědavá, přijde mi, že mi roste před očima. Aby ne, cpe se jak nezavřený, a už máme za sebou taky první spurtík. Ve třech týdnech přesně začal očima sledovat cíl a otáčet za ním hlavu. Ještě se ale nesměje. Přestal dobře spát, naštěstí včera konečně zabralo karpovské svázání (a s merinodečkou od Anavy to jde i poslepu). Na nočníkování nedám dopustit, bez něj by ty prdy byly asi ještě stokrát větší problém. Dudlík pořád nechce, můj malíček je stále favoritem. V šátku usne do minuty, ale spí méně klidně než v posteli (kde se ale zase skoro nedá uspat). Hácu pořád nesnáší, na nějaké houpání ho prostě neužije. Stejně tak si ještě nezvykl na kočár, dokud se jede, je ochotný předstírat spánek, ale jakmile se zastaví, dává najevo nespokojenost chlapským mručením.

Update 7.7.: 25 dnů, 4120 gramů, 54 cm, kolem hlavičky 37 cm. Tj, 400 gramů tentokrát za 14 dní :)

Voní

2011-06-30T16:06:00.000+02:00

Krásně voní. Trochu stejně a trochu jinak než voněla M. A nejlíp voní čtyři dny neumytej (nejsme prasátka, jen mu ten třetí den, kdy běžně myjeme, odpadl konečně pupík, tak se to trochu protáhlo :)). Nejvíc voní, když mi spí v šátku, hlavičku přímo u mého nosu, nasávám miminkovou vůni, dýchám jeho dech. Voní jako porod. Voní jako láska. Nejvíc voní, když spí u mě v posteli, přitulený k prsu, nejlepší hračce na světě. Po dekou se míchají naše vůně do jedné. Jemu z té deky voní máma, mně z té deky voní mimino. Proto, můj milovaný, se tak bráním šoupnout ho do postýlky nebo do kočárku. Ta vůně je moje a já ji potřebuju, abych fungovala.

14 dní na světě

2011-06-28T21:21:00.000+02:00

Je dokonalý. Jestli Markéta byla rozumná a odpovědná hned od plínek, tak nevím, co je teda tohle. :) Pan Tuli-pán je moudrý muž. Brečí jen, když je něco špatně, po napravení situace utichá. Sám si rozhoduje, jestli chce radši neosobní natáhnutí v kočáru, nebo se nechá zmuchlat do šátku k mamince. Když se kroutí a heká, stačí ho šupnout do nočníku a během pár minut udělá, co potřebuje, a je zas veselý. Dudlíka odmítá (udělá obličej "fuj plast" a plivne tři metry daleko), zato miluje můj malíček. Ale netrápí mě dlouho, za chvilku ho sám od sebe vyplivne a spokojeně zívne a usne. Relativně dobře usíná a spí. Hrozně mě baví sledovat ty kojenecké ksichtíky, které dělá. Vzpomínám přitom na to, jak úplně identické dělala i M. Jen jsem to už pozapomněla. Je prima si to zase připomenout.

Vít je typický chlapeček. Pořád se mračí (však už si kvůli tomu u prarodičů vysloužil přezdívku Mračoun), je takový celý "ošklivější" než byla M., dokonalá modelka už od narození. Vlásky mu pěkně šisují, když se narodil, měl je mnohem tmavší než M., teď už je má medové. Bude z něj zase blonďák po tátovi, i řasy má úplně zlatavé, na rozdíl od M., která je měla a stále má tmavé.

Jinak asi právě začal první spurtík, zas se krmí nejdýl po dvou hodinách a z obou prsou. Pořád mu trávení úplně nefunguje, tak je trošku loterie, kterým otvorem z něj zrovna co vylétne, ale nese to statečně jako pravý chlap.

A já dělám pokroky v "menežování" dvou dětí zároveň.
Už občas odolám touze si zakřičet :). Už trochu líp zvládám.
Jen mě začal trápit takový blbý zdravotní problém a s doktory je domluva fakt bídná. Moc tomu nerozumím, proč se nemůžou k člověku chovat normálně a slušně. Takže musím zatnout zuby a probojovat se k nějakému řešení.

Bitvu jsme vyhráli, ...

2011-06-23T15:26:00.000+02:00

...uvidíme, jak se válka s prdy vyvine dál. :)
Po dvou bezesných dnech a nocích, kdy jsem ráno vstávala s migrénou a s pocitem, že při krocení vzdorného batolete ten den asi nejspíš zhebnu, jsme za vydatné pomoci hektolitrů fenyklového čaje vyhráli. Dneska spí Vítek, jak zabitý. Hurá.

Týdenní přírůstek váhy činil 380g. V jedenácti dnech života se Vít vypásl na hezkých 3710 gramů. Jak roste, jde pozorovat skoro pouhým okem. Každý den je o něco větší, hezčí, dospělejší. Už jsem se s tím smířila. Koneckonců to znamená, že jednoho dne bude spát celou noc, že ano.

Markéta dělá naschvály. Furt. Naprosto bez ustání. Je to fakt hodně únavné, navíc když se člověk programově nesmí rozčílit. I tak se u nás zvyšuje hlas čím dál častěji. A zabírají už jen výhrůžky a "počítání do pěti". Celkem neRabr metody, ale není čas na hrdinství. Dvě děti jsou dvě děti, šestinedělí je šestinedělí. Ještě jsme neobjevili ten pravý režim. Ono bude líp. Ještě že k disertaci se můžu vrátit až za pár měsíců...

Veliká holka

2011-06-21T21:36:00.000+02:00

Tak nevím. Buď mi to mládě za poslední týden tak strašně vyrostlo, nebo je to tím srovnáním.
Ona je už tak strašně velká. Najednou jako by ztěžkla o metrák. Nohy a ruce má tak dlouhé a velké a dospělé. Je tak šikovná. Všechno zvládne. A vůbec mě nepotřebuje. :,-) (Dojatý smajlík) V noci spí tvrdě a klidně, najednou. Na hřišti si hraje s dětmi. Najednou.

První dny s Vítkem

2011-06-20T17:49:00.000+02:00

Vítek je pohodář.
Je to úplně jiné dítě, než byla M. Není jí vůbec podobný, jen ta novorozenecká gesta mají stejná. :)
I já jsem úplně jiná. Je skvělé dívat se na dítě a vědět přesně, co chce :). Kdy má hlad, kdy ho bolí břicho a chystá se kadit nebo blinkat. Dobře jí, po týdnu přesně mu začala stačit jedna porce mlíka. Markéta je trochu nespokojená a ptává se ho: "A z druhého prsíčka to nezvládneš?" :-D Dudlík nechce, vlastně ani nepotřebuje. Používám ho jenom, když už je přecpaný, ale nechce se uklidnit jinak než dumláním. Stejně má radši můj malíček. Začínám být pořádně ožižlaná. :) Poslední dobou se v tom mlíce vůbec hodně topí. Kucká a blinká, trochu zlenivěl, co se týče krkání. Usne i sám od sebe, ne u prsu. To zase od M. vůbec neznám. Nebo je docela spokojený, když leží sám v postýlce a moudře kouká okolo. Za nějakou chvíli zívne, zavře oči a schrupne si. Neuvěřitelné.
M. si užívá pocit důležitosti. Nesmí chybět u žádného přebalování, u žádného krmení. Snažíme se ji od V. moc neodhánět, nezakazovat, ale bohužel je schopná opřít se mu o hlavu, aby vylezla na gauč, tak je to pořád hlídání a hlídání. Ale myslím, že ho má fakt ráda, zdá se, že jí nevadí, že ho mívám často v náručí. Mazlit se nezačala :-D stěhovat se k nám do ložnice nechce :-D. Jeden by řekl - idylka. :)
Dnes jsme měli první den "naostro". Já a dvě děti. Vyčerpávající, ale proběhlo to celkem hladce. Venku v kočárku to V. svědčí, spal jak zabitý asi pět hodin, s desetiminutovou přestávkou na přebalení a nakojení. Zvládla jsem si s M. i hrát, na domácnost kašlu. Aspoň do konce šestinedělí.
Mít velkou rodinu je super.

Porodstory

2011-06-20T17:07:00.000+02:00

Nějak se mi úplně nechce zveřejňovat zrovna tady úplně všechno tak, jak to mám sepsané a uložené pro sebe. Takže kdo by chtěl vědět víc, napište si na laurazpalerma(at)centrum(dot)cz, já to zvážím a případně pošlu odkaz ;)

Vítek

2011-06-19T10:08:00.000+02:00

Vítek se narodil 12.6. v 7.20. Měřil 51 cm a vážil 3380 g. Je nádherný. A jeho příchod na svět byl taky krásný. Byla to spousta emocí a zážitků, které ještě pořád zpracovávám.

Je to strašně hodné miminko. Jí, spí, nepláče. Když ho bolí bříško, jen heká. Kamarádí s nočníkem, šátkem, už i hackou. Markétka zatím zpracovává. :)

A jinak není čas na nic.

...

2011-06-12T01:20:00.001+02:00

Dula je na cestě.
Uvidíme.
Snad se to už nezastaví...

41+1

2011-06-11T21:29:00.000+02:00

Jak dlouho si to břicho hodlá hrát?
S M. to bylo od prvních relativně pravidelných poslíků, které se daly měřit, skoro 14 dnů.
No to ne!
Navíc tohle fakt bolí :(.

Napínavý, že jo. Hlavně pro mě teda...

2011-06-11T08:14:00.000+02:00

Natáhnout mámu na skřipec a zaříznout...
To je zřejmě filozofie druhého potomka (on ten první nebyl jiný, řekněme si to na rovinu).
Včerejšek od rána do noci kontra po sedmi minutách, jak vyšité. Ve sprše zesílily. Chytala jsem se stébla naděje.
A co z toho? Úspěšně jsem to zaspala. Není divu, byla jsem po té předchozí noci a dni úplně groggy.
Takže dnes pokračujeme v krasojízdě. Krucinál, tohle přece nemůže trvat věčně, nebo jo? Nebo si i druhý potomek hodlá vydupat krýgl oxytocinu do žil?
Dělám, co můžu. Cvičím, procházím se, ležím na levým boku... Vizualizuju, medituju, přivolávám. Všechno marnost nad marnost. A tak nadějně to večer vypadalo...

40+0 - ale asi to nebude "Den D"

2011-06-10T14:01:00.000+02:00

Jen idiot si může dát půllitr maliníku na dobrou noc. Nespala jsem skoro vůbec. Celou noc kontra jak blázen, ráno jsem to samozřejmě rozchodila. Na monitoru se mi posli vrátili se vší parádou, leč stav stejný jako před týdnem. Nic nevypadá... nic nenasvědčuje. Jen ti poslíci se mě drží zuby nehty. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla zapnout teda stopky "cokdybynáhodoupřecejenom", se na mě ale posměšně vykašlali.
Tak jdu aspoň dospat tu noc...

M. opět sjíždí pořád dokola Krtka a maminku. Asi mi tím něco chce naznačit, nebo co...

V Krči zas měla službu "studená" doktorka. Zcela bezdůvodně je mi nesympatická. I když asi vím proč, podle mě je to tatáž, která mi byla nesympatická už před třemi lety, jen se mezitím zřejmě stihla vdát a vylepšit přízvuk. Vlastně na ní asi nic tak špatného není, jen je taková... "studená. Zato dr. Ch. ani dr. M. jsem tam ještě nepotkala. Bojím se, že jsou fuč nadobro.

Furt nic ;)

2011-06-09T13:09:00.000+02:00

Uan dej tu gou...
Byla jsem se koupat. Poprvý a naposled tohle léto nejspíš ;). M. nechtěla vůbec z vody, na mě to teda bylo dost studený ještě. :) A taky s ní v tomhle stavu nemůžu blbnout tak, jak by se jí líbilo. Tak příště půjdou už s tátou, snad.
Dneska jsem se rozhodla vykopat mimino dlouhou a náročnou procházkou "ke kozám". Nevypadá to, že by to zabralo, jen jsem se odrovnala.
Volala K., že 17.-19. nebude k dispozici. Ehm. Tak budem doufat, že nepřetečeme až do tohohle termínu...
Miminko, prosíme o dochvilnost!
Mám ostříhaný vlasy. Nevím, na co drobek ještě čeká.
Papír ze socky už přišel. Hurá. Nicméně řeším dilema, jestli někoho taktně upozornit, že mám mateřskou nejspíš blbě spočítanou, a přidělat si tím spoustu problémů k řešení, nebo se na to vykašlat a být nemorální a užít si, že mi posílají až nechutně moc peněz. :-D Trochu sobecky se přikláním k možnosti č. 2. Fakt se mi teď nechce dohadovat s úřady, zvlášť když chybují oni.
Jsem hrozně zvědavá, kdy se prcek rozhoupe. I proto, že vlastně znám přesný datum početí. Nějak mi teĎ došlo, že s Buňkou mi ten porod vlastně nejspíš rozjeli chemicky, protože to, s čím jsem tam přijela, bylo něco na způsob poslíků minulého týdne. Tak ještě odolávám rýpání kamarádek, jestli si nechci říct "o hemiltna". Ještě asi nechci.
Ale těším se, to zas jo. Moc. Za čtrnáct dní nejpozději už bude všechno úplně vzhůru nohama :).

Bouřka

2011-06-07T12:32:00.000+02:00

V noci byla bouřka. Lítaly hromy, blesky, vzduchem svištěly kroupy, vítr hučel a práskal nám okny. Starší dítě to zaspalo a o ničem nevědělo. Mimino bylo v šoku. Mlelo se tak, že teď nemám nejmenší potuchy, kterým koncem asi tak může ležet na které straně :-D. Nedivila bych se vůbec ničemu. Byl to mazec. Po hodině už jsem to nevydržela a začala kňourat, jak je to hrozný, že to bolí a že nemůžu spát. Drahý se na mě otočil a povídá: tak si přikrej břicho, třeba se bojí toho blejskání... Přikryla jsem si břicho - a mimino se uklidnilo jako mávnutím kouzelným proutkem. No nejsou ti chlapi občas báječní???

Míchanice v hlavě...

2011-06-05T21:44:00.000+02:00

Zavařuju se :).
Chvílemi mi dochází "ježišmarjá, vždyť ono už se to fakt hodně brzo narodí... my budem mít dvě děti... fakt DVĚ..." chvílema mi to nedochází a naprosto přesně vím, že si to vůbec nedokážu představit... Zkouším si představit, jak bude mimino vypadat, ale nemůžu. Zkouším se na něj "naladit", popovídat si s ním, poslat mu tam dovnitř nějaký pozitivní vzkazy... Ale nějak mi to nejde :). Pořád je to strašně abstraktní, pořád s ním tak nějak nepočítám. Nebo už jsem těhotná tak strašně dlouho, že mám pocit, že už to bude takhle nafurt. Prázdná hacka nad křeslem mě udivuje pokaždé, když jdu okolo. Plná skříňka pidioblečků taky. Při každý kontrakci si říkám "cože? to už bych jako měla rodit?". Nějak nedokážu zpracovat tu informaci, co mi krouží v hlavě - jo, za pár dnů pojedeš do porodnice, za pár dnů zase zažiješ ten divnej pocit, když si mimino prorazí cestu na svět. A budu kojit!?! A nespat!?! A poslouchat řev a vrnění a koukat na miniobličej a pěstičky u uší. Budu nosit na lokti něco, co má jenom čtyři kila!?! Neumí to chodit ani mluvit a nedá se tomu namazat rohlík s marmeládou!?!

M. přijela po víkendu a první se šla přivítat s břichem. S břichem, ne s mámou!

Cíl dosažen: 32 cm. A nějaká rezerva tam zcela jistě je i tak. Jsme ready. Už je červen.

A už to zase začíná...

2011-06-05T08:27:00.000+02:00

No jo, tejden před termínem už mě to asi nenechá na pokoji. To už je asi osud mých těhotenství, pěkně si ten závěr "užít".
Včerejší večer byl ve znamení několika hodin naprosto pravidelných kontrakcí po cca čtyřech minutách. Leč celou dobu bylo jasné, že tohle opravdu nikam nepovede. A taky že ne, až na křeče v nohách jsem spala jako nemluvně (není tohle blbý příměr? Miminka a čerti přece nikdy nespí :)). Jak já se budu rozhodovat, kdy přivolat K., to teda nevím. :)
Ze seznamu toho, co je ještě třeba udělat, jsem včera odškrtla další dvě věci, jiné dvě odškrtnu dnes. Ono to asi opravdu čeká na to, až ten seznam vyčerpám a zahodím. To by ovšem chtělo si na něj neustále něco nepřidávat, že ano. :)
Myslím, že pondělní Přístav mě nemine, bue to asi očistec, ale nemůžu to M. udělat, abych ji tam jen ze své lenosti nevzala.

39+1

2011-06-04T10:03:00.000+02:00

Včerejší kontrola byla docela vtipná. Nejdřív se porouchal jeden monitor, takže jsem tam asi hodinu jen tak seděla a čekala, až na mě přijde řada (neboli až seženou náhradní), což se Vítkovi hrubě nelíbilo, takže pak do sondy vztekle kopal celou dobu natáčení (a fakt ji tím dokázal posouvat sem-tam), čímž mi vyrobil pěknou řádku takových kontrakcí, že se sestra až divila a podezřívavě na mě hleděla, jestli nepůjdu z poradny rovnou na sál. :) Ale nešla jsem. :) V porodnici probíhá nábor nových lékařů, či co (medici to vzhledem k věku asi už nebyli), pár lidí tam prováděli v takových těch neocedulkovaných mundúrech a ukazovali jim, kde co na oddělení je a jak to tam chodí. Vesměs to byli samí sympatičtí lidé, hlavně doktor v poradně. :) Vůbec to tam včera na mě působilo hodně pozitivním dojmem, i přes to dlouhé čekání.

Mimino je zase pěkně hlavou dolů, nicméně nějaké polohování mě ještě čeká, tím veletočem se přetočilo "nepříznivě" podle svislé osy, ale to už je detail, to se doladí. Večer jsem to oslavila 31 cm a už se nebojím vůbec ničeho. :)

Dnes ráno bylo dítě opět odvezeno na chatu a já se jen válím. Je to boží! Hlavně to vědomí, že se odnikud neozve "mamíííííííí! mamííííí távej!!!! mušíš távat!!! mamííííí!!!"
A vůbec by mi nevadilo, kdyby mě tu zítra večer už nezastihli. Včerejší poslíky totiž plus mínus držely celý den přesně na té úrovni, kdy už je to otravné a nepříjemné, ale ještě to k ničemu není. Tchýně mě nabádá, ať skáču ze schodů, že prý se to určitě rozhoupe, ale já jsem ještě objednaná k holiči, že jo. Tak nespěcháme. Vítek (nebo Alenka) ví, kdy bude ten správný čas.

Je zvláštní, že už vlastně kdykoliv ten čas může přijít. Dnes, za týden, maximálně za tři týdny... Zvlášť zvláštní pocit to je, když si uvědomím, že je to možná naposled v životě, kdy to prožiju. Ne, nechystám se "užít" si porod, na to už moc dobře vím, o čem takový porod je :). Ale prožít ho hezky, to bych chtěla. Ne ve zmatku, ne nesoustředěná, ne "v cizích rukou", vyděšená a bez šance cokoli ovlivnit. A myslím, že mám slušnou šanci to dokázat.

Včerejší odpolední divný sen

2011-06-02T16:29:00.000+02:00

Včera jsem měla fakt moc a moc divný sen. Spala jsem strašně tvrdě a ten sen byl hrozně reálný. Rodila jsem v něm svoje druhé dítě. Bylo to zoufalství, přese všechno, co jsem pro to udělala, probíhal ten porod navlas stejně jako ten, který už jsem jednou zažila. Cítila jsem úplně všechnu bolest. Jen s tím rozdílem, že miminko jsem si pak sama podala na břicho. Byl to Vítek. A když mi ho nakonec přinesli od zvážení a změření, krásné malé miminko zabalené v pleně, řekli mi, že si můžu vybrat a prožít si ten porod ještě jednou, ještě jednou se pokusit o to, aby ten porod byl "lepší", hladčí, přirozenější, bez intervencí, bez poranění. Ale že tohle miminko mi v tom případě vezmou a "vyresetují" a nikdo mi nezaručí, že se znovu narodí v pořádku. Anebo si můžu nechat svého krásného zdravého syna a smířit se s dalším protrpěným šestinedělím.

Probudila jsem se dřív, než jsem se stačila rozhodnout.

Samé pozitivní věci

2011-06-01T13:54:00.000+02:00

1) Jsme jednociferní! Final countdown has begun.
2) Odhodlala jsem se vyřešit dlouho odkládanou věc. A ejhle. Ukázalo se, že řešení je snadnější, než jsem myslela. Chyba totiž nebyla vůbec na mojí straně. :) Jen kdyby úředníci z ÚP byli ještě kontaktovatelní emailem. :)
3) Jsem na 30 cm!!! A jde to dobře, jestli nebudu rodit tenhle týden, tak ještě cenťáček, dva určitě přidám.
4) M. je úžasná.
5) Mám pocit (ale možná je to jen pocit), že už je mimiňákův zadek zase tam, kde má být, pěkně zaklíněný pod levým spodním žebrem :) Uvidíme pozítří.

Srdíčko

2011-05-31T16:37:00.000+02:00

38+3, 11 dní do termínu

2011-05-30T20:48:00.000+02:00

Ráno na kardiologii přichází do přeplněné čekárny pán a žádá sestřičku, že by jen potřeboval recept na léky. Sestřička ho seřve: "Co si myslíte, to neni tak jednoduchý, to pan doktor musí nejdřív zapnout počítač, vytisknout to, vypnout počítač..." Ano. Svět je skutečně velmi složitý. :)

APřístav: malování prstovkama na kameny. Dítě se nejdřív znechuceně otíralo po každém namočení prstíku do barvy, načež si vyžádalo štětec. Nejdřív brečela, že chce do bazénku, pak že už nechce, protože to cáká. :) Některé věci se nemění. :) Usnula v chajdě na matracích poté, co mě s jiskřičkama v očích přemlouvala, že nechce na spaní domů, že chce ještě chvilku žůstat. (Ano, začíná záměrně šišlat, potvora. Prozatím s kamennou tváří opakuju, že se mi to nelíbí a že jí nerozumím.) Asi v půlce dne najednou zděšeně vykřikla: Ježišmajjá, tady neni žádnej Vojta! :) Nakonec mi barvami na obličej nakreslila na břicho veliké růžové srdce. Nevím, co budu dělat, když teď budem muset pár pondělků vynechat.

Mimiňáka cítím zase pod žebry. A doufám, že to znamená, že tam leží, jak má. Však i M. se co chvíli zeptá: Už se miminko otočilo, mami? A dnes večer mi do bříška křičela: Miminko, vylez, vylez už. Ráno v pekárně zas vysvětlovala prodavačce, že budeme mít miminko a že už se mooooc těší.

Včerejší porodní večírek. Zvláštní, uklidňující. Překrásná maminka s nádhernou okatou holčičkou chystající se na porod doma. Inspirativní a velmi milá Petra Sovová. Prapodivně se chovající starší prvorodička "s diagnózou". A já. Film, ve kterém se říkalo to, co už dávno vím. Znovupodivení se nad tím, jak jsem poprvé mohla být tak naivní, skoro hloupá. Odhodlání. A nejasný pocit strachu při pohledu na opravdový natočený domácí porod. Připomenulo se mi totiž, jak moc to bolí. A jsem ráda, že tentokrát tam s tou bolestí nebudu sama.

Kalhoty

2011-05-30T18:25:00.000+02:00

Dnes me opustily me jedine, nejoblibenejsi, skvele, letni platene tehotenske kalhoty. Trhly se po cele delce rozkroku, kdyz jsem davala mrne curat. A ja nevim, co delat... prece nebudu na poslednich deset dni porizovat nove hadry? Prece se nebudu parit v dzinach??

"Volný víkend"

2011-05-29T12:23:00.000+02:00

V uvozovkách.
38+2
Muž odvezl dítě k babičce, "abych si odpočala". Mno. Včera jsem vyřídila všechny pochůzky a večer došila polštářek (hurá!). Na druhý nezbývá čas ani síla. Dnes mi zbývá uvést byt do přijatelného stavu (nádobí, vyprat, vyžehlit, uklidit, setřít, vyluxovat... to asi všechno neklapne), poslat práci do práce (ehm, skluz asi 14 dní), nestihla jsem se objednat ani do kadeřnictví, natož na pedikúru nebo podobné vymoženosti. Ušít další panenkovské šátky se mi asi taky nepodaří, rozečtená Henci Goer (je skvělá!) bude muset počkat na večer do autobusu. O odpočinku se mluvit nedá, budu ráda, když si najdu pár minut na indický most, pár minut na "kočičku" a pár minut na epino. (29!) Ještě že jsem měla ten spásný nápad přihlásit se na "porodní večírek", aspoň večer si trochu zarelaxuju.
A taky oběda můžu v klidu navařit kýbl, i na zítra. :) To mi ušetří spoustu času.

Mimiňákův výsměch

2011-05-27T10:29:00.000+02:00

To je tak,když se člověk rozhodne, že pro přirozený porod udělá tentokrát úplně, ale úplně všechno. Poctivě pilu maliník a odvar z lněného semínka. Cvičím. Masíruju hráz. Epinuju. Studuju. Porodní plán mám od 12. týdne. Dulu jsem si zařídila. V tašce mám sbalenou spoustu jiných užitečných věcí než minule. A mimino doteď taky spolupracovalo. Ještě stále se poctivě drží tabulkových rozměrů, takže to vypadá, že se do těch 3,5 kil plus mínus vejde. Hlavičku má momentálně 34 cm (a já s epinem jsem už na 29, takže pohoda). od 22. týdne leželo vzorně hlavičkou dolů. Tak proč se sakra TEĎ, začátkem 39. týdne musí natočit šejdrem???

Alespoň si mě ještě nedovolili strašit sekcí, zatím to všechno je v rovině "nejspíš se otočí v průběhu porodu, uvidíme". Nicméně to znamená při jakémkoli náznaku začátku porodu "okamžitě sanitkou do porodnice". Což je přesně ta varianta, kterou jsem nechtěla. Jsem z toho - mírně rozladěná. Tak si musím držet palce, aby se mimino do příští kontroly umoudřilo.

update: blogspot uz se podelal i na exploreru, nejen na firefoxu, tudiz reaguju na komentare sem:
squire: KP bych neresila, toho se nebojim ani trosku. :) bohuzel je v poloze sikme, skoro pricne (podle doktorky). Jako rikala, ze je dost mozny, ze se otoci zase zpatky, nebo ze se otoci treba v prubehu porodu. Nicmene by pry bylo blby, kdyby mi praskla voda (pac se zmensi prostor a uz to pak nejspis neda a zasekne se), tudiz kdyz praskne voda, tak musim okamzite pry klidne sanitou do porodnice zkontrolovat polohu atd.... a to je proste opruz :)

Ja nejsem vydesena (zatim). Spis zpruzena... proste clovek dela co muze :) a stejne se najde nejaka "komplikace" :) Ale pevne verim, ze se sesoupe zas zpatky. Zatim je furt nastorc, jde to dobre citit pri poslikach. L.
May 27, 2011 11:47 AM

16 dní do termínu

2011-05-26T12:53:00.000+02:00

Firefox nezvládá přihlašování do bloggera. Proto včerejší zápisek dnes.

Každým dnem jdu fyzicky víc a víc dolů. Děsí mě, že to můžu tak markantně pozorovat. Celodenní péče o skoro tříletou Mak už je docela utrpení, a to je prosím pěkně poslední dobou strašně hodná, se vším pomáhá, sama se nají, obleče, pomáhá připravovat jídlo, prádlo do pračky naskládá, dá prášek i aviváž a zapne, sama se vykoupe, utře a namaže, dokonce i mně zapíná sandály a sama usne. Dokonce si i sama hraje, nouze ji naučila zapojovat se na hřišti mezi ostatní děti. Stejně prostě nějak potřebuju, aby Milý k večeru z té práce přišel a byl doma. Asi je to jen psychické, ale nejradši bych pořád jen ležela. Sice mě čeká volný víkend, ale pak pondělí a úterý, kdy na ni budu zase celý den sama. Au. To budou zas kontrakce. Zvažuju, že si o tom s Milým promluvím, na druhou stranu mám pocit, že mu těch pár volných večerů přece nemůžu vzít.

Pořád nemám papír z PSSZ. Mám hodně nemilé tušení, že poslední dva týdny strávím sháněním někoho kdo mi řekne, kde se krucinál zasekl.
Chtěla bych trochu zrychlit čas. :) Tak o tři týdny. Nějak moc závidím Ngvadi, která má po krásném porodu krásné a šikovné miminko ňuchací. Sakra vždyť já se už těším i na to kojení a nespaní, to je úplná zvrácenost. Na druhou stranu mi přijde nějak neuvěřitelné, že třeba už za tři týdny budu mít v náručí další bezmocnou bytost, bude mhouřit oči a otvírat tlamku. Bude řvát jak na lesy a bude se chtít pořád chovat. Bude mi spát na bříšku. A všechno to zase hrozně rychle uteče.

Technický zápisek

2011-05-23T15:59:00.000+02:00

18 dní do termínu.
PPP: 26. Skokový posun mě překvapil. Pozitivně, samozřejmě. Už se to začíná opticky blížit hlavičce nedonošence. :) Teď už jen ho "donosit". Čas se krátí.

M. je dobrá, pokud není unavená. Já jsem dobrá, pokud nejsem unavená.
Už si konečně umím správně uvařit lněné semínko.
Je vedro.

Až na nějaké drobnosti mám sbalenou tašku. Dotazních o jménech je kompletně vyplněný a podepsaný oběma rodiči. Vytiskla, podepsala a do složky jsem zařadila porodní plán. Čtvercovky se suší na balkoně. Překvapivě jich zbylo nějak málo, měla jsem za to, že jich tu je nějakých 50, dopočítala jsem se jen 34, a to 4 z nich jsou možná už nepoužitelné.

Tenhle týdne by měly dorazit poslední objednané balíčky. Je třeba vyprat Mobyho. Stále přemýšlím, jestli ho do té porodniční tašky ještě přeci jenom nepropašovat. Je třeba vyprat vícevrstvé plenky. Musím koupit líh a nový Bepanthen, hroznový cukr, čípky, ještě pár podložek a švestkový nápoj z DM, to už jen tak pro jistotu. Možná jeden nový červený ručník. Čas se opravdu krátí.

Něko mi volal. Nejspíš z děkanátu. To není dobré. Potvrzení o mateřské ještě nepřišlo, hádám, že je to buď kvůli tomu, nebo kvůli špatnému zápisu. Nechce se mi teď řešit ani jedno.

Ve středu snad konečně to zbytečné EKG a vyšetření budou kompletní.
O víkendu nesmím rodit. K. je v Bratislavě, byla bych na to zase sama.
Drahý slíbil, že na ty poslední víkendy bude odvážet M. pryč. Chci došít minišátky a polštářky pro M. Taky vymyslet a stvořit nějakou "matračku" do hacky.
Čas se krátí. Poslíci se mi po večerech smějou.

Jsem tak unavená, že večer usínám i při otevřeném okně. Přes den ale nějak spát nemůžu. Nejde to. M. spí taky špatně. Je to tím vedrem.
Najednou se ten čas prostě strašně krátí.

TRP

2011-05-22T20:05:00.000+02:00

Moje "dula-nedula" K. trvala na tom, že se chce seznámit s Drahým a že máme přijít na její seminář na týdnu respektu k porodu. Po pravdě, já z toho měla docela obavy, přece jen Drahý k některým věcem, které v rámci mateřství podnikám, chová postoj "no když myslíš". A Drahému se to samozřejmě taky moc nehodilo. Nicméně šli jsme.
Plusové bodíky se nashromáždily už tím, že jsme předtím docela úspěšně nakoupili, co bylo potřeba (kam jsme vlezli, tam byly mega slevy). K. se s Drahým seznámila před seminářem a seminář proběhl velmi, velmi dobře. Byla jsem nadšená. Ani jsem netušila, že ve spoustě věcí se s K. shodnu, měla jsem ji za "alternativnější" typ. I pro Drahého to bylo docela únosné (asi). Nechala jsem to v něm trochu pomlít a druhý den (dnes) už citoval některé věci, co řekla, s tím, že to bylo "dobrý" a měla pravdu. Tak mám z toho takový dobrý pocit, sama jsem si nebyla jistá, jestli zrovna K. je ta správná volba, teď už vím, že jo. Že to osud tak nějak podivně zařídil, že to nebyl špatný krok, a i když jsem o ní nic moc nevěděla, ve chvíli, kdy jsem se s ní dohodla, že je to přece jen člověk, který mi "sedne".
A druhá pochvala na adresu Drahého. Už visí:

37 týdnů

2011-05-20T18:20:00.000+02:00

3 týdny do porodu.
technické údaje PPP: 23 - nějak to za poslední týden neleze nahoru, začínám i s masáží.
80,5 kg
kolem mě samé otřesné historky z Krče. nebudu to poslouchat.
zítra setkání muže s dulou, bude prča.
příští týden první monitor. nevím moc k čemu, ale hádat se nebudu. šetřím síly na později.
horko. nemůžu nic. jsem PP na malou. ach jo.

Dobře vychovaná holčička

2011-05-20T15:10:00.000+02:00

Zvykli jsme ji na zdravou stravu. To znamená, že jsem dneska k obědu snědla 10 tvarohových cukrovaných knedlíků a dítě se místo toho zacpalo jen pohankovými křupkami, protože "Tohle mi maminko vůbec nešutná. Ale vyhodit nesmíš! Musíš to dojíst po Makétce."

Když jí řekneme: "Ukliď si hračky!", zavolá: "Nešyším! Kouželné šovíčko nešyším!" :)

Na hřišti pustí každého kamkoliv, předá jakoukoliv hračku, kterou právě drží v ruce, je-li o ni požádána. A pak brečí, že s tím chtěla hrát dál.

Hrne se ke všemu, a tím myslím úplně ke všemu, co děláme, s křikem: "Mamííí, tatíííí, můžu pomoooct?" A nenechá se za živého boha odbýt.

A každé ráno kolem šesté na nás volá: "Mamíííí, tatíííí, dobé-áno! Makétka se už vypinkala! Už ci távat, čuat a kakaóóóóó."

Mít dobře vychované dítě je někdy pěkná fuška. :)

Melancholicky

2011-05-17T21:02:00.000+02:00

Ngvadiino miminko je už na světě, tudíž už nemám s kým třikrát denně konzultovat těhotenské slasti a strasti. Má už teď lepší zábavu.

Strašně mě zase začíná štvát původní rodina. Skoro každý den se objeví něco, kvůli čemu bych vzteky brečela. Naprostý nedostatek taktu a ohleduplnosti. Asi bych měla zase začít s těmi bachovkami.

M. je vzorňas nad vzorňasy. Dokonce se i mazlí a pusinkuje před spaním.

Už jen přežívám. Nemám sílu na nic. Chce se mi spát.

29 dní do termínu, technický zápisek

2011-05-12T14:58:00.000+02:00

Nějak mi došlo, že mám víc kondomů než dnů do termínu a že je čas vytáhnout EPI-NO z pod postele, načít lněné semínko a uvařit první hrnek maliníku.
Ach :)
Při "cvičení" jsem se bohužel i přes zatínání zubů dostala jenom na velmi neuspokojivé hodnoty 6-19. Potřebuju tak dvojnásobek, hehe. Snad to stihnu dohnat, po předchozím porodu si nedělám iluze o tom, že by to šlo lehce, přece jen - jizev mi zůstalo dost.
KOnec frfňání. Jdu si koupit obrovskou čokoládu.

9. měsíc :) 35+4

2011-05-10T14:45:00.000+02:00

A je to tu. Už jen měsíc. A sepsání porodnické dokumentace v porodnici za asistence dítěte. Klasika, hodinu vydržela čekat "moc hodná", jen jsme překročily práh ordinace, začla kňourat, že chce "ven ven vééén". Ukočírovaly jsme to a dostala pak za odměnu zmrzlinku. :) V nemocnici klasický frmol, takže jsem nezvládla vyasertivnit vhodný termín na kontrolu. Tak prostě M. bude prvně v životě hlídaná "za peníze". Co se dá dělat. Třeba bude při prohlídce víc času "ukecat" další prohlídku až za 14 dní.

A střípek na závěr. To dítě je prostě po otci. Sedí na pískovišti a fňuká, že má písek v botě. Říkám jí, že to vyklepávat nebudem, že za pět vteřin ho tam bude mít znovu, VŽDYŤ SE ROCHNÍ UPROSTŘED PÍSKOVIŠTĚ. Navrhuju sundat botičky a chodit po písku bosa, vždyť je to i zdravé pro nožičky. Dítě sundá botičku a půl hodiny PEČLIVĚ ZRNKO PO ZRNKU VYBÍRÁ Z CHODIDLA PÍSEČEK. Když skončí, položí obřadně bosou pravou nohu na písek a začne tentýž proces s levou nohou. Když skončí, zjistí, že pravá bosá noha je samozřejmě oblepená pískem a celé to jede nanovo... Co dodat. Po hodině a půl už jsem nevydržela s nervama a odvelela ji na klouzačku. Ta totiž stojí na trávě.

Báječný den. Až na tu koncovku, teda.

2011-05-09T20:28:00.000+02:00

Dnes byl krásný den, začněmě klišovitě. Slunce pálilo jak zjednaný, dítě se překonávalo... ale popořádku, dnešek, i když byl celkem banální, je zapamatováníhodný.

Vyrazily jsme jako obvykle "do Pšístavu za děti". Mrně hrdinně jelo (i do kopce) na motorce, způsobně čekalo před silnicí, samo nastoupilo do autobusu a celkově bylo vzorné. V APřístavu si samo (!) hrálo s dětmi, smálo se, kooperovalo a nevyžadovalo matčinu intervenci. Hezky jedlo, a i když se za celou dobu nenašly klíče od domečku, zvládly jsme to dobře. Dorazila i jedna maminka dvojčat, která byla kdysi na základce mojí nejlepší kamarádkou, pak se mi ztratila, pak jsme se potkaly v tanečních, a to měla úplně, ale úplně jiné zájmy a postoje než já, takže jsem z toho tenkrát byla docela smutná. Teď jsem se v její společnosti zase cítila fajn. Obloukem jsme zase došly ke stejným názorům, stejným pocitům, podobné životní situaci a já mám z toho děsnou radost. Mezi slípkama jí prý bylo fajn a přijde zas. :)

M. se nenechala uspat v kočáru (ani se jí nedivím, už je jí nepohodlně malý a bylo vedro, ale byla úplně "živá", tak jsme jely domů až k večeru. Doma všechno fajn, nejevila známky únavy, sama snědla celou večeři, nechala mě vyřídit maily a domluvené jsme byly, že si ze schůze výboru odvoláme tatínka na koupání (já už toho měla za celý den fakt dost). Až jsem se divila, jak se vším ochotně souhlasila. Mělo mě to varovat.

Ještě předkoupací čůrání proběhlo v naprostém souladu s našimi představami, ovšem při pokusu dát ji do vany jí - a to nejde prostě říct jinak - zničehonic šiblo a začala hystericky ječet. Jako když cvaknete vypínačem. Ječela souvisle celý koupání, nudle jí tekly všude. Uklidnila se až když muž odešel, když jsem se jí ptala, proč tak hrozně ječela, tak mi řekla, že tatínek je zlý, že si s ní nehraje a nemá ji rád. :-O :-O :-O Uf uf uf uf uf.

Byla chudák asi hrozně přetažená, protože po pohádce jen dvakrát vysíleně kníkla, ale vůbec neměla sílu ječet jako obvykle, že spát nebude. A usnula do dvou minut.
Beruška.

Asi abychom nezapomněli, že už jedno dítě máme....

2011-05-06T17:02:00.000+02:00

35 týdnů. Poslední kontrola v Ordinaci v růžové zahradě. Dítě jsme si předali v autobuse a odjelo s tatínkem na superextratřída hřiště.
Kontrola proběhla, vyšetření proběhlo, všechno, jak má být. Vyzvedla jsem rodinu na hřišti a šli jsme si k muži do práce dát oběd. Najedli jsme se a muž nás odvelel k odchodu, jelikož se musel vrátit k projektům.
A tady to začalo. "Já chci k tátovi. Já chci zpááátkýýýý! Já chci tatínkááááá!!! Chci s tatínkem na hžištěěěěě!!! Tam! Tam! Tam! Tam! Tam!"
Během dvaceti vteřin se vypsychovala do totálního hysteráku. A pokračovala v tom dobrých 40 minut. Zmítala se v golfkách (zaplať pánbůh, že jsem měla ten chytrý nápad vzít kočár, jinak jsem s ní nehnula), "brzdila" špičkama, vystupovala za jízdy a ječela a kvílela na nemožné frekvenci. Cestou na bus, v autobuse, cestou domů, doma... nešla uspat, nešla uklidnit. Bylo to tak absurdní, že jsem se ani nedokázala rozčílit. Fakt. Rabrovala jsem jak blázen a nic platné. Nakonec zabralo "až budeš chtít, abych ti přečetla pohádku, tak se vyčůrej a přijď". Za pofňukávání "za tatínkem, na hžiště" usnula. Spala tři hodiny a po probuzení... začala tam, kde skončila. Pomoc!

Dula

2011-05-05T16:54:00.000+02:00

Byla u nás na návštěvě dula. No vlastně ne tak úplně dula, ale to je jedno. Správné pojmenování na funkci vliv nemá. Bylo to hrozně příjemné, i když se mrně cítilo dost dotčeno, že tahle nová teta nepřišla jen proto, aby si s ním pořádně pohrála (alespon vidím, že nějaké hlídání úplně cizí chůvou už by klidně v úvahu přicházelo) a dalo nám to patřičně sežrat.

Tak trochu jsem se cítila trapně, že vlastně nepatřím úplně mezi ten "alternativní mainstream", který se radikálně vymezuje vůči všemu, co v porodnici uvidí. Já mám vlastně na porod jen hodně málo základních požadavků, na kterých ale taky nelpím vyloženě zuby nehty a v případě potřeby jsem ochotná se domluvit na kompromisu.
1) Porod bez medikace. Žádné infuze. Žádné hadičky. Žádné oblbováky.
2) Volný pohyb pokud možno až do konce a možnost rodit jinak než vleže.
3) Přivítat se s miminkem "tělo na tělo" ihned po porodu.

Dulu chci proto, aby se mnou zpívala. Aby mi poradila kdy a jak se hýbat, aby miminko bez problémů postupovalo porodními cestami. Aby mě trochu rozptylovala nebo aby mi naopak pomohla se soustředit. Aby mi podala vodu, když ji budu potřebovat. Aby mě podepřela, když si budu chtít víc sednout, aby mi pomohla vstát, když budu potřebovat vstát. Aby zavolala personál, kdyby mi bylo moc zle. Abych tam prostě nebyla jako posledně sama.

Vím, že před spoustou lidí, rodinu nevyjímaje, vypadám jako idiot, když za tohle chci vydat tolik peněz (a bohužel to nebude na té úplně spodní hranici, jak jsem doufala), ale tohle mi nikdo jiný neposkytne. A řeči a pohledy typu "vy dneska nevíte, co byste si ještě vymysleli, vždyť porod je brnkačka..." od někoho, kdo ************************************************** (to sem ani nechci napsat, u6 jen myslet na to mě uráží), mě vážně, ale vážně štvou.

Doufám, že to klapne, vymyšlené je to super, K. je ohromně ochotná a už se těší. :) Dokonce sama navrhovala věci, které bych se zdráhala po ní žádat. Tak mám fakt radost. Teď už jen nějak šetrně sdělit drahému, že náš rodinný rozpočet dostane ťafku. No co, tak přinejhorším to vyměním za ten slíbený šicí stroj. Tohle je pro mě teď totiž důležitější.

Tohle by se možná mělo tesat :)

2011-05-03T16:00:00.000+02:00

Zde.

34+4

2011-05-03T15:42:00.000+02:00

Mák vesele pokračuje ve vztekacím maratonu, už mě ani neutěšuje, že to všichni okolo mají doma taky. Přehodnotila jsem trochu své výchovné názory a začínám jí dávat víc najevo, že tyhle její reakce jsou pro mě nepříjemné a nebudu je donekonečna empaticky tolerovat. Jen ať se princezna naučí, že i s mámou je třeba komunikovat trochu na úrovni.

Kvítko mělo dneska po ránu svou první břišní škytavku. Už jsem si říkala, jestli mě o ten zážitek hodlá ochudit. :)

Je pomalu na čase vytáhnout ze šuplíku epino, provětrat maliník a načnout lněné semínko. A já blbec se nechám vmanipulovat do další práce někým, kdo v životě nepochopí, co to je být skoro v devátém měsíci. Zabít mě málo.

Souboj vůlí

2011-04-26T17:09:00.000+02:00

Nemoc (byla-li to vůbec nemoc) odešla a zanechala nám doma pokračování sluníčkem přerušeného období vzdoru. Je to děsný a osmiměsíční břuch mi fakt nepomáhá. Souboj vůlí 24 hodin denně, hysterické scény (už vím, co znamená sloveso "ryčet") kvůli prkotinám, neustálá potřeba mě ovládat do posledního hnutí malíčkem. Uklidní se jen, když jí dostatečně dlouho odkývávám všechno, co chce. A překvapivě asi vážně chce být jen ujištěna, že jsem ochotná jí vyhovět, protože po odkývání dvanáctého požadavku už nevyžaduje vyplnění vůbec ničeho z toho seznamu a jde si spokojeně po svém. Odmítá spát po obědě, naštěstí tohle ještě vůlí neurve, takže když dojde na krizovku "nejpozději-před-pěti-minutami-jsi-měla-být-v-posteli", tak ji prostě násilím drapnu, opatrně, leč razantně svléknu ze všeho kromě trička a do té postele toho malého zmítajícího se a ryčícího ďáblíka prostě odnesu a zalehnu. Do minuty je tuhá a chrní třeba i tři hodiny. Jako teď. Zaplaťpánbůh, že můžu, že mám na to pořád sílu a odvahu riskovat kopnutí doprostřed břicha (promiň Vítku).

Jenže mně ty síly nějak docházejí. 45 dní do termínu a přišlo to. Zadýchávání, únava, neschopnost a nechuť dovléct se večer na společenskou událost, kterou jsem naplánovala ještě před týdnem... V noci se budím dvacetkrát, nemůžu usnout, když mě Vítek kope, bolí mě záda a neumím najít vhodnou polohu, neusnu bez průvanu, ale ruší mě zvuky ulice. Doufala jsem, že si poslední měsíc vychutnám a odpočinu si. Marně.

Tak je to dneska takové mírně stěžovací. Na druhou stranu, jsme zdraví (ťuk ťuk), tak o co jde.